Žila byla jedna babička. Asi byla kouzelná. Přestože prokazatelně týrala už svoje vlastní děti, dostala do péče čtyři malé děti svého zemřelého syna. Do pěstounské i poručenské péče. No řekněte sami- nebyla to kouzelná babička?
Jako pěstounka a poručnice byla povinna se o děti všestranně starat a hájit jejich práva. Měla je ochraňovat před vším zlým. Dbát, aby chodily do školy. Aby se měly dobře. Aby jim nikdo neubližoval.
Rozhodnutí o vhodnosti stát se pěstounem nepadá z nebe. Předchází mu spousta šetření, zkoumání bytové situace, zdravotního stavu, psychotesty, školení, zprávy z okolí, potvrzení o čistém trestním rejstříku, šetření, zda dotyčný/ná nemá dluhy, apod. Trvá to docela dlouho. Dost dlouho, aby se zjistilo, zda žadatel/ka má pro svou kýženou funkci nezbytné předpoklady. Pokud vše klapne, soud celou akci posvětí svým kladným rozhodnutím.
Naše kouzelnice byla takto posvěcena. Kupodivu prošla. Jak je to možné, je pro obyčejné smrtelníky záhada. Zkrátka a dobře- čtyři vnoučata byla její. Amen. A hnusná pohádka mohla začít.
Osoby a obsazení:
Čtyři malé děti,vydané babičce na pospas, její živitelé.
Babička, která sice zvládla užívat všechny možné dávky, ale už nezvládla péči o jejich "původce"- vlastní vnoučata. Týrala všechny, ale zdá se, že nejvíc nejmenší holčičku. Jestli byla výchovně náročnější, nebo prostě jako nejslabší nejvíc bezbranná, tudíž ideální terč pro vybíjejí babiččiny agrese, těžko říct. Každopádně ji mlátila vším možným, sadisticky ji týrala.
Učitelé, kteří si nevšimli opakovaných modřin, šliců a škrábanců na tělech dětí. Nenahlásili dlouhou neomluvenou absenci dítěte.
Sociální pracovnice, které měly na děti dohlížet. Ospod, docházející do pěstounských rodin nejméně 2x do roka, ale také si opatřující zprávy ze školy. Dost podrobné. Doprovodná organizace- chodí do rodiny každé dva měsíce. Vždy mluví jak s pěstounem, tak dětmi, které musí být návštěvě přítomny.
Širší rodina, která si po několik let ničeho nevšimla.
Sousedé, kteří si také ničeho nevšimli.
Nuže: Naše kouzelná babička umenšila stav vnoučat o jeden kus. Nikomu nic nenahlásila, dítě se prostě ztratilo a její život nedoznal výraznějších změn. Konečně, dávky pobírala dál, tak o co jde, ne?
Tahle hnusná pohádka má hodně otázek. Co se s maličkou stalo? Utýrala ji babička k smrti a někde zahrabala? Prodala ji dalším zločincům?
Ale pohádka má i šťastný konec. I když jenom pro babu. Nepřiznala se. Nikdo z ní její pekelné tajemství nedostal a asi ani už nedostane. Nikdy. Nemohla tudíž dostat víc než osm let. A to je super! Alespoň podle jejího vítězného úsměvu na kameru, která sledovala soudní přelíčení. Jediný úsměv mezi děsem a hnusem strnulými obličeji ostatních zúčastněných.
Když se bude v lochu chovat dobře, srazí to na půlku, co by ne! A pak si zažádá zase o nějaké to dítě do péče! Teď jenom, aby se fakt chovala pěkně. Držme jí palce!
To by v tom byl čert, aby to nevydržela..
