Na naši holčičku jsme se všichni moc těšili. Celý byt prošel sice bleskovou, ale promyšlenou úpravou, například větší část mého mého původního pokoje se prakticky přeměnila na dětský pokoj, v kuchyni šlo vše potenciálně nebezpečné do nejvyšších polic nebo rovnou pod zámek, pořídili jsme ohrádku do dveří mezi kuchyní a pokojem, zkrátka nic jsme neponechali náhodě.
Jednu z věcí v našem domově jsme ale změnit nemohli a ani nechtěli: naše dva psy, respektive feny. Obě z útulku, jedna z nich- Réza- krutě týraná, druhá- Meggy- v kmetském věku. Za celý svůj psí život u nás se obě chovaly velmi přátelsky a něžně, ale přece jenom jsme je nikdy pořádně nezažili ve společnosti malých dětí. Nepřipadalo v úvahu, že bychom dali milované vlčí čubky pryč, ale největší pozornost jsme věnovali právě přípravě fen.
Samozřejmě jsme se nejdříve vrhli na teorii. Svědomitě jsme pročítali moudré knihy i internet, ptali jsme se u veterináře, u známých i kamarádky, která v té době porodila chlapečka. Moudré zdroje nás ujistily, že děti a psi je ideální kombinace, veterinář se zachechtal a poskytl foto svých tří dětí a dogy v jednom pelechu, kamarádka zaslala rovněž fotku, kde leží miminko těsně vedle strakatého Kavalíra s ochranitelským výrazem a spokojeně spinká, přesto jsem pociťovala mírný neklid, ne- li obavy.
První setkání proběhlo v parku. Hned cestou z kojeňáku jsme se zastavili v parku, syn běžel pro fenky. Přiběhly jak vítr a začaly mě vítat. Že se tak nějak držím kočáru je nijak zvlášť nevzrušilo. Koneckonců jsem mohla dělat zrovna dobrý skutek a někomu ho držet. Když jsme se ale vraceli z procházky a já stále tlačila sporťák s povykujícím batoletem, lehce znejistěly. A když jsme všichni houfně vnikli do předsíně, obě naráz jak jeden pes otočily hlavu a s neproniknutelným výrazem zíraly, jak malou svlékám, přezouvám, povídám si s ní... Začalo to zkrátka být napínavé.
Úvodem jsem pronesla přivítací řeč, kterou jsem sugestivně proložila „psími“ slůvky jako hafhaf- ahoj, čuchčuch- jak se máš, hodná, hodná, hodná, pohladila jsem malou, pohladila jsem psice. Malá se smála a natahovala k pejskům ručičky, psice se dívaly. Nic neříkaly, jenom se upřeně dívaly. Syn přinesl piškoty. Dal malé do pusinky, pak fenám do mord. Polykaly- a dívaly se.
Holčičku jsem vzala do pokoje, feny zůstaly v kuchyni se synem. Pro jistotu jsem zavřela dveře, pak teprve postavila malou na zem, aby si nerušeně prohlédla svůj pokoj. Celý večer jsme se pak všichni na střídačku mazlili a hladili, aby nikdo nemohl říct, že je snad v naší domácnosti přehlížen. Nanynka obě holky pohladila, ale syn je držel za hlavu a dohlížel, zatímco já instruovala malou: pomalinku, ne na ouška, ne na očička, netahat kožíšek,...Psice držely- a dívaly se. Mlčky, pochopitelně...
Vykoupala jsem malou a uložila ji do postýlky. Syn si vzal fenky k sobě do pokoje, pro jistotu. Nechtěla jsem nic riskovat. Dopřála jsem si sprchu a spokojeně se vracela zpět. Syn měl pootevřené dveře, ale už měl zhasnuto; to už stihli všichni usnout? Zřejmě ano, tak jsem jim zase zavřela a vydala se směr moje a Nanynčina ložnice. Zarazily mě rovněž pootevřené dveře, přece jsem zavřela, pak jsem zaslechla nějaké rány, kňučení a kníkání, a strnula jsem. Zničená svou obrazotvorností jsem nahlédla dovnitř...
Pod dětskou postýlkou byly napasované obě feny a mohutně vrtěly svými ocasy, až parkety duněly. Réza prostrkovala svou vlčí tlapu skrz mříže, a Nanynka ji s jásotem šimrala na polštářcích. Meggy pečlivě olizovala nožičku v růžovém pyžámku, pak si položila hlavu na matraci a nechala se drbat za uchem. Všechny tři holky byly očividně tak šťastné, že jsem si jen sedla na letiště a...taky jsem jen koukala.
Psice využily chvilky, kdy od nás měly pokoj, otevřely si, vzaly situaci do svých tlapek a jednou pro vždy mě zbavily mé nejistoty. Už se nebojím, vím, že s našimi čubkami je naše malá v bezpečí. Trochu divočejší Réza se vždy v přítomnosti Nandy zázračně zklidní, stoletá Meggy jakoby celá omládne, zase ji baví si hrát, a všechny tři holky dohromady od té doby tvoří nerozlučnou láskyplnou trojici...
