Na co perly a drahé kamení, auta... Nebo dokonce tzv. měkké dárky! Celá naše rodina se shoduje v tom, že takové věci si má člověk kupovat sám, vždyť jen on zná stoprocentně svůj vkus a potřeby! Ale prožít společně něco hezkého, zajímavého! To je něco!
Tuhle debilní zásadu jsem zavedla já sama, taky na ni v nejbližší době dojedu; dostala jsem totiž den v jednom z největších aquaparků u nás! A dárky se neodmítají, tím spíš, když jsou od jediného syna, který se s rozzářenýma očima chystá mě doprovodit a dohlédnout, abych si vše patřičně užila...
Podobné zařízení jsem již kdysi dávno navštívila, a sice před cca deseti lety, ale to je v tuto chvíli spíš na závadu, neboť jsem tehdy zažila nemalý šok. Vodu sice miluju a neplavu vysloveně mizerně, ale ráda si řídím svůj život, o dýchání nemluvě, sama. Takže při představě, jak mě proud vody žene někam dle svých představ, a mě se neptá, mám-li dosti kyslíku, mi nebylo vůbec veselo.
Vnitřní atrakce jsem tehdy zamítla rovnou. Popisovaný uzavřený tunel- tobogán, který byl téměř kolmý, aby nakonec vyústil v děsivý trychtýř, kterým prý (možná) vypadnu ven, mnou doslova otřásl. To už mohu rovnou skočit ze třetího patra! Aspoň se nebudu před smrtí trápit! Navíc...Když už, chci do posledního okamžiku vidět něco jiného, než tmu!
Venkovní skluzavka pak už vypadala mnohem přívětivěji, navíc jsem si všimla, že po ní jezdí i poměrně malé děti; to rozhodlo. Po cestě si naberu vzduch do všech plicních sklípků, a až dopadnu a potopím se, budu mít s čím hospodařit a neudusím se, naplánovala jsem si. Celkem optimisticky rozpoložená jsem nasedla na start, počkala jsem, až syn poodjede do relativního bezpečí, tj., že mu nenajedu na záda, a odhodlaně se odrazila....
Ujela jsem asi pět metrů, když jsem zastavila. Syn pode mnou vesele svištěl dolů, alespoň podle zvuků, ale já jsem už nepopojela ani o centimetr. Nejdřív jsem pomyslela, že jsem na tyto hrátky moc těžká, rozuměj tlustá, tím spíš, že hubený syn za chvíli už blaženě vřeštěl v cíli, a strašně jsem si nejdřív v duchu, pak i nahlas vynadala, pak mi ovšem došlo, že jsem dokonale na suchu! Takže závada snad nebude na mé straně! Ani se mi moc neulevilo. Veškeré pocity nic moc, můžu vám důvěrně říct.
Seděla jsem na vrcholu té nejvyšší spirály jak na záchodě, v pozici jako při zácpě, přičemž mé břišní pocity odpovídaly příznakům přesně opačným, a s modlitbou i kletbou na jedněch a těch samých rtech jsem se zmateně rozhlížela rádoby po kraji. Zmateně proto, že jsem si prve vyndala kontaktní čočky, abych o ně nepřišla, takže vše kromě mých nohou se prakticky halilo do barevně flekaté mlhy.
Ve chvíli, kdy jsem už bezmála byla smířená s tím, že se dolů sešoupu po suché hýždi stylem rozzuřená housenka, což jsem viděla zhruba tak na dvě hodiny, pokud ovšem vše půjde hladce, tj nedostanu závrať, což bych se dost divila, začala zničehožnic někde nade mnou šumět prudce tekoucí voda a k mé obrovské radosti prudce šplouchla o má záda! Zachráněna! Pojedeme! Hurááá!
Moje radost však netrvala dlouho. Dřív než se dal můj kolos v modrých bikinách opět do pohybu, zaslechla jsem běsný řev, který sílil a sílil, až zesílil strašlivě, a zezadu mě nabral nějaký mokrý chlupatý muž! Za otřesného ryku jsem se prudce řítila dolů, ramínka od plavek servaná nárazem, zaklíněna v rozkroku onoho pána, obemknuta jeho nohama, s hlavou na jeho plyšovém tučném břiše, s jeho mokrým plnovousem na svém čele.
Poněkud infantilně ujetě, i když ne nelogicky, jsem si vzpomněla na hit mého dětství- Jen počkej, zajíci! Konkrétně na vlka v metru, jak při úprku nabral důstojnou prasnici s lavórem a vzápětí drandili po eskalátoru takřka v objetí... I kdybych se náhodou dostala živá dolů, nepřežiju ten trapas, až budu vstávat z onoho dobrého muže...
Šplouchlo to neobyčejně, a než se naše vypasené a do sebe zapasované duo stačilo rozmotat a vyhrabat do bezpečí, napadaly na nás postupně davy dalších uřvaných šílenců v plavkách...
Divím se, že syn, jakožto přímý účastník už zjevně pozapomněl a žene nás podruhé do stejné řeky!
No, abych to zkrátila... Jedeme tam zítra, a kdyby to nedopadlo, přeju všem vše nej... v novém roce a vzpomínejte na mě výhradně v dobrém!
