Myslím, že to je jedno z nejkrásnějších povolání: pomáhat miminkům na svět, být prvním, kdo je uvidí...
Myslím také, že je to i jedno z nejnáročnějších povolání: takový doktor se moc nevyspí, neb nejvíce miminek se rodí v noci, každou chvíli mu někdo sténá, kvílí nebo dokonce řve (mnohdy i sprostě, jak si bolesti vyžádají) do uší, ne, vážně...obrovská zodpovědnost, to především, a často i stres; je známá věc, že ze všech lékařů právě porodníci čelí nejvíce žalobám...
V poslední době si často říkám, že je to také povolání nevděčné. To třeba když poslouchám nebo čtu výlevy žen, propagující domácí porody. Nedávno jsem otevřela (postupně) několik časopisů pro ženy, a – světe div se – ve všech současně téměř stejné články! Že by náhoda? Těžko. Totéž, skoro týmiž slovy: blabla...
Od začátku mě šokovala ta zarputilost, s jakou některé ženy prosazují svoje zájmy na úkor svého dítěte. Kdysi dávno, to bylo toto hnutí ještě v plenkách, jsem shlédla jakýsi pořad, v němž měly obě strany, ženy domarádobyroďky i lékaři, říci svůj názor. Za lékaře mluvil starší porodník, velmi uznávaný odborník a oblíbený lékař. Jen tak mimochodem- jsem jednou z mnoha žen, které tomuto lékaři vděčí za zdravé dítě, a krom toho také za laskavý přístup, a že to se mnou neměl lehké!
Nejprve se snažil vysvětlovat, argumentovat, odborně, lidsky, všelijak, hlavně rozumně, logicky. Nebylo mu však dáno domluvit. Přítomné ženy ve studiu se na něj vrhly, naštěstí jen slovně, a hystericky ho uštěkaly jak báby na trhu, aniž by o logiku či zdravý rozum byť jenom škrtly. Když lékař viděl, že o jeho názory nikdo nestojí, respektive že nedostává prostor pro jejich vyjádření, mávl rukou, sundal brýle, brada mu klesla a normálně se odpojil, kdoví, jestli si neschrupnul. Bral to očividně tak, že udělal blbost, když tam vlezl, ale za chvíli odejde a už je neuvidí... Jaký krutý omyl!
Teď už nejsem šokovaná, jsem jenom znechucená. A hodně. Ženy, které by si jistě nenechaly vyříznout mateřské znaménko nebo vytáhnout víčka od sestry na kožním oddělení, natož doma v obýváku, zcela vědomě riskují zdraví, možná i život svého dítěte. Absurdní...
A doktoři? Tolik let studovat, vlastně celoživotně, protože lékaři se průběžně vzdělávají opravdu po celý život, tvrdá práce, a tohle všechno nádavkem? Být porodníkem, kašlu na to. Ať si dámy rodí třeba v jeskyni (příroda je příroda) a pupečník následně drtí mezi dvěma pazourky, nebo ať si ho překousnou svépomocí! Jo, a placentu ať s prominutím sežerou (přirozenost je přirozenost)!
Vůbec bych se nedivila, kdyby zájem o toto povolání výrazně poklesl. Třeba to tak nakonec dopadne! Možná, že jednou budeme zoufale shánět porodníka, špendlíčkem budeme hrabat, a... Oni prostě nebudou!
