Nanda byla zaražená, zatímco její kamarádka z domu ohnivě líčila, jak naše společná sousedka, paní Antalová, zase "vyváděla."
Zmíněná paní dosáhla požehnaného věku třiadevadesáti let ve vynikající fyzické formě. Psychická stránka není vysloveně špatná, ale tady už zub času ¨přece jenom zahlodal. Paní je soběstačná ve všech směrech, ale občas se projevuje podivínsky. Když se k tomu přičte její vyzáblá postava a rozčepýřené dlouhé vlasy, o ječivém vysokém hlase nemluvě, mají malé holčičky celkem důvod k jisté nedůvěře.
Často si o paní Antalové povídáme. Ne teda, že bych chtěla, ale zdá se, že pro Nandu je to věčné téma. Její kamarádka Sofi je přesvědčená, že by démonicky vyhlížející stará žena měla jít bydlet jinam. Když mi to dcerka zopakovala, zostražitěla jsem.
"Natálko," začala jsem vážně, "paní Antalová tu bydlí skoro celý život. Pamatuje si mě jako miminko. Vozila mě v kočárku a byla vždycky hodná." Nanda se radostně zavrtěla. Miluje vyprávění o tom, jak to bylo, když jsem byla malá. " Teď už je hodně stará a to stáří ji změnilo. Každého změní," zdůraznila jsem.
"A tvoje máma se taky chovala tak divně, když byla stará?" zeptala se s obavou. Na hřbitově jí vždy parádí hrob a s nepoznanou babičkou hojně, i když jednostranně, rozpráví. V duchu jsem se mámě omluvila, ale taky mívala svoje mouchy, ba masařky! Masařky jsem zapřela. "Taky," souhlasila jsem. "Trochu." Na paní Antalovou samozřejmě neměla, na tu ostatně nemá nikdo, ale taky to s ní nebylo jednoduché, při vší úctě a lásce. "Ale já jsem jí to všechno hned odpustila. Byla to moje milá máma celý život, tak to stáří nezměnilo. Starala jsem se o ni a nikdy bych nechtěla, aby šla bydlet jinam, jako to Sofi přeje paní Antalové."
Nanda mi sedla na klín a objala mě kolem krku. "Víš co?" snažila jsem se poněkud morbidně odlehčit téma, "já taky budu jednou stará!" V devadesátku nedoufám, ale mne bude dost o hodně dřív, jak se tak pozoruju. Asi nebudu vylévat vodu z okna ani vřeštět v noci po domě, ale taky budu dáreček. "To mě dáš bydlet jinam? To se mám na co těšit!"
Nanda si mě pečlivě prohlédla a očividně v duchu porovnala s problémovou sousedkou. "Ty ještě nebudeš dloooouho stará!" Znovu si mě prohlédla a poněkud přehodnotila. "No, asi budeš, ale já se do té doby naučím s tebou pracovat, abych se o tebe uměla postarat a abys moc nevyváděla!" To mi vzalo dech.
"A jak se budeš o mě starat, Nanynko moje ušatá?" zeptala jsem se dojatě. "No, budu ti každou chvíli dělat pečenou kachnu!" Pečenou kachnu miluju! "Hurá! A jaké zelí?" starala jsem se. "I červené, i bílé," zněla odpověď. Přitulila jsem si mou budoucí ošetřovatelku k sobě. "A knedlíky?" ujišťovala jsem se. "Houskové i bramborové." Slzy mi vhrkly do očí. Moje holčička milovaná. Určitě mi pořádně vypeče i kůžičku, pěkně dozlatova.
"A taky ti budu lakovat nehty na nohách!" dokončila Nanda spokojeně.
