tak se představila Česká republika na druhém největším turistickém veletrhu v Německu, ve Stuttgartu. Po shlédnutí české reprezentace musel každý průměrný německý návštěvník dojít k názoru, že se u českých sousedů dá bud posrkávat lázenskou minerálku v Karlový a jiných lázních, nebo popíjet pivčo a baštit knedlíky v nějaké veselé hospodě, kde mají všichni Švejka na čepici a na zdi. Západočeské lázně, Praha, pivo a svíčková byly totiž hlavní informace, které český pavilon nabízel. Morava a Slezko zřejmě nestálo ani za zmínku.
Jako mladá studentka, nezkušená v piklech a zákrutech komunální politiky, jsem se chechtala svému tátovi, který s několika skalními Moraváky snil o samosprávě Moravy. Dnes bych se mu jistě už nesmála, mezitím jsem totiž v Německé federální republice poznala a zažila výhody, které nabízí federální politický systém - nezatuchlá moderní města s čilou místní kulturou a hrdými občany. Ale tak daleko se myslit nemusí, v Česku by snad stačilo, kdyby komunální politici využili možností, které jim dnes skýtá demokracie a podnikli něco proti zastaralému, nedemokratickému centralismu, který tu zbyl z pradávných komunistických dob.
V posledních pěti letech jsem pravidelně navštěvovala český pavilon na veletrhu turistiky ve Stuttgartu a zvědavě, nedočkavě doufala, že se něco změní. Ale nezměnilo se nic, jen se zvětšila jeho plocha a byla zde pořízena ukázka švejkovské hospody, kde se objemné dámy a břichatí pánové ládují českými knedlíky a nalívají plzenským a pochvalují si, že holt ta česká kuchyně i v tom kapitalismu zůstala jak byla. A převážně postarší zájemci listují v lázenských prospektech. A já pocítím každý rok větší zklamání a zlost. O Moravě, jejích překrásných historických městech se návštěvník nedoví zcela nic. Nic se nedoví o krásách Beskyd a Karpat, nic o starobylých moravských vesničkách a jejích živých tradicích.
Na příslušných místech v Brně, Olomouci nebo Ostravě nemá zřejmě nikdo zájem zaběhnuté stereotypy změnit. Československo - to byla odjakživa Praha a Tatry. Evropské hranice se posunuly, ale pro turisty končí Česko za Prahou. I v době gobalizace zřejmě platí - co Čech, to pivař a švejkiády a knedle-to je naše, to nám nevzali ani komouši, tak nám to nevezmou ani kapitalisti!
Proto asi nemohl na veletrhu nikdo ochutnat jihomoravská vína a nedozvěděl se, že Česká republika není jen Česko, ale že na východě skrývá takové perly jako Kroměříž nebo Třebíč. Nebo tu snad ještě v mnohých hlavách straší - panebože, vše, co je na východ od Prahy, už by nás zase mohlo šoupnout k té pohrdané "východní" Evropě, oni ti Moraváci s tím jejich vinkem, pestrým folklorem a ryčnou cymbálkou jsou stejně napůl Turci.
Česko je malá země, a právě proto by se měla ukázat v celé své pestré rozdilnosti. Doufám, že do příštích veletrhů povyroste sebevědomí i v těch východních krajích, a Němci při slově Česko nespustí zase kolovrátek o krásách Prahy, ale třeba si zavzpomínají na jedinečnou návštěvu zámecké galerie v Kroměříži nebo budou horovat o jiskrném víně v originálním sklípku na jihu Moravy.
