Abych si udržela mentální zdraví a totálně nezblbla z vánočních koled a vůně vanilkových rohlíčků, vracím se často v myšlenkách do svého toskánského domova.
Už jsem v Česku skoro měsíc a pomalu a jistě začínám pociťovat známý neklid. Mnoho z nás, co sedíme zadkem na dvou židlích, řeší neustále dilema, kam vlastně patří. A já to mám taky tak. Když jsem delší dobu v Itálii, chci do Čech. A když jsem v Česku, chci zpět do Itálie. Nejraději bych skloubila obě země dohromady a všechny mé blízké z obou zemí nastěhovala do jednoho domu.
Ale až se vrátím do Itálie, čeká mě olivobraní.
Mám totiž v garáži rozložené černé olivy, které jsme na podzim natrhali na stráních v horách u strýce Luciana. A od něj mám také recept na to, jak je připravit, aby byly jedlé a abychom si na nich po celý příští rok mohli pochutnávat.
Jak známo, žádné olivy nejsou jedlé v okamžiku, kdy si je utrhnete ze stromu. Jsou tvrdé a odporně hořké. Abyste je dostali do jedlého stavu, musíte je nejdřív na několik dnů minimálně namočit do slané vody. Stejně by mě zajímalo, jak na to lidi přišli, že oliva je jedlá.
Takže pokud se nějak, nevím jak, dostanete k čerstvým černým olivám, tady je recept strýce Luciana.
Černé olivy propláchneme ve vodě a necháme uschnout. Pak je rozložíme na plech vyložený pečícím papírem a zasypeme hrubou mořskou solí (na každých 5 kg oliv 1kg mořské soli), zasypeme na jemno nakrájenou mandarinkovou kůrou a několika stroužky česneku. Pořádně promícháme. Olivy pak necháme pomalu schnout v temné a chladné místnosti a jednou až dvakrát týdně je znovu promícháme. Sůl z nich vytáhne hořkost a mandarinková kůra a česnek jim dá báječné aroma. Celý schnoucí proces trvá cca 2 měsíce.
Chodit otáčet olivy je po dobu mé nepřítomnosti manželův úkol. Sice u toho neustále frfňá, ale když pak připravím králíka na černých olivách, tak si na něm rád pochutnává. (Vlastně ne, čvachtá si, manža si přece zásadně čvachtá).
Až se tedy vrátím, uložím už vysušené olivy do skleniček i s trochou soli a mandarinkovou kůrou a zaliju malým množstvím panenského olivového oleje. Takto mi v regálech vydrží celý rok. Dělám to strašně ráda. Celý dům mi voní po sušeném ovoci a olivách.
Na večeři pak obvykle máme paté z oliv. Co je paté z oliv? Naprosto jednoduchá záležitost. Hoďte do mixéru vypeckované černé olivy (jakékoliv), jednu slanou ančovičku, jeden stroužek česneku, kapku panenského olivového oleje a rozmixujte. Dochuťte solí, je-li potřeba.
Olivové paté pak namažu na horkou bruschettu a otevřu nějaké temně rudé Chianti. Manžel po dlouhém odloučení znovu pocítí vůni a teplo domova a tohle souznění nám vydrží mnoho dnů i nocí.
Mít dva domovy je zkrátka super !
