Stáhl bys mi vlasy do culíku?

Mám před sebou šestnáct různě barevných pilulek, které střídavě polykám. Většina z nich má naštěstí sladký potah - chutnají jako lentilky. Mám zánět na předloktí a pilulky pomáhají urychlit proces uzdravení. V pondělí bych měla být v pořádku. Jen ty pilulky mi připomněly moje první "dospělé" mistrovství světa ve španělské Seville.

Sedím ve stínu na lavičce a z tašky vytahuji sáček s předzávodním materiálem. Koktejl pilulek a gelů, které mi připravil Petr Havlíček. Nějaké pilulky byly na nabuzení (myslím, že kofein), některé na odbourání laktátu po závodě, jiné na.... popravdě řečeno nevím na co, ale Péťa tenkrát spolupracoval s nejlepšími českými sportovci, tak jsem chtěla mít to samé, co oni. Nepovedlo se. Žaludek se vzpíral návalu tabletek, koktejlů a náhražek jídla do té míry, že jsem všechno pravidelně zvracela pár minut před startem. Přičítala jsem to nervozitě, ale problémy se stupňovaly, až jsem jednoho dne všechno vyhodila.

Pár let mi trvalo, než se organismus vrátil do normálu, ale to už jsem byla v Americe, kde jsem studovala na univerzitě a veslovala. Měla jsem panickou hrůzu, že budu vypadat jako kolegyně z týmu. "Freshmen 15" je termín, který popisuje stres, kterému jsou všichni noví studenti na univerzitě vystaveni a poukazuje na skutečnost, že většina studentů během prvního roku studia přibere patnáct liber (zhruba sedm kilogramů).

Já jsem naopak zhubla díky skvělým čerstvým zeleninovým salátům a náročným tréninkům, které nebyly individualizované. V posilovně jsem se tedy pokoušela zvedat stejné váhy jako mé, o třicet kilo těžší kolegyně z týmu. Skončilo to tak, že jsem byla na speciální dietě hráčů amerického fotbalu. Po každém tréninku jsem dostávala extra porce proteinových drinků, abych přibrala. Povedlo se a na americkém mistrovství univerzit (NCAA) jsem se svou posádkou vybojovala bronz.

Od té doby jsem víceméně jedla cokoliv, kromě jakékoliv doplňkové výživy. Už jen pohled na ibuprofen a zvedá se mi žaludek. Tak dopadl můj rok s Petrem Havlíčkem. Později se mi o jídelníček začal starat Dave a najednou, po deseti letech veslování mám nejnižší váhu vůbec a nejlepší formu. Jak to? Normálka, chtělo by se mi napsat. Popravdě řečeno jen aplikace zdravého rozumu a znalostí. Potvrzením může být Denisa, která dnes ráno dosáhla váhy opravňující ke startu v kategorii lehkých vah - 59kg. A bonus? Do prvních závodů máme necelých čtrnáct dní. To je obrovský luxus.

Proto i těch pár dní, kdy jsem nemohla kvůli předloktí veslovat nebude tak ztracených a rychle je doženeme, protože víme, že nemusíme ztrácet extra energii na hubnutí (čti: běháním v několika vrstvách po závodišti, vysedáváním v super rozehřátém autě, nebo aplikací pročišťujících projímadel). Proto i můj páteční trénink na Dukle bude patřit do kategorie oblíbených veslařských historek. Došla jsem za Petrem, trenérem mužů a poprosila ho, aby mi stáhl vlasy gumičkou do culíku. Předloktí jsem měla celé zafixované a na vlasy jsem si nedosáhla. Petr a ostatní se mohli zbláznit smíchy a nechápali, jak jsem si v květnu uhnala zánět. Ale nakonec jsem odcházela do posilovny s vlasy staženými od Petra, který měl culíkovou premiéru. Není nad chlapy z Dukly. Díky Pítrs!