Poslední den před začátkem MS ve veslování

Sobotní podvečer je ve slovinském Bledu vyhrazen slavnostnímu zahájení veslařského MS, které je zároveň hlavním kvalifikačním závodem pro OH v Londýně. Poslední dva dny jsme s Denisou a Davem navykali závodnímu režimu, který nás za pár dní čeká.

3. den do zahájení MS – jsme na místě

5:45 budíček. 6:30 odjezd na závodiště. Chceme si zachovat podobný časový harmonogram, který jsme měly v Třeboni. Plus poránu nebude na vodě tolik lidí (na MS má startovat 1200 závodníků ze 68 zemí) a my si můžeme pořádně zaveslovat. Nejhorší je chodit na vodu od 9:30 do 11:00 kdy chodí většina lidí. To potom není čas se na nic soustředit plus vlny od větších lodí znepříjemňují život menším posádkám jako jsme my. Potěšilo nás, že na vodě bylo jen pár týmů. Samozřejmě Novozélanďané, Australané a Řekové. Národy, které si také raději přivstanou, aby si kvalitně zatrénovaly. Kiwi veslaři jezdili krátké sprinty mezi sebou. Mahé Drysdale, trojnásobný mistr světa na skifu, asi definitivně přesedl na jinou loď. Do loňského roku používal loď novozélandského výrobce Kirs, ale letos je na Empacheru jako ostatní velcí favorité na čele s Ondrou. Soustředění v Třeboni mělo jedno velké plus, které teď oceňujeme. Hloubka rybníka Svět se letos pohybovala okolo 2-3 metrů, proto pocitově nám naše veslování někdy přišlo pomalé a těžké. Ne tak tady na Bledu. Po prvních 8km se cítíme skvěle a loď nám letí, protože voda je tu mnohem hlubší a pocitově lehčí. Paráda.

Přes oběd jsme s Davem vyrazili nakupovat. Nedaleko hranic s Rakouskem je docela slušné obchodní centrum, kam jsme zavítali. Potřebovali jsme nutně koupit větrák, abychom odpoledne a přes noc neumřeli vedrem v pokoji. Penzión nakonec klimatizaci má, ale jen pro společné místnosti, kde se podává jídlo.

2:30 Jsme zpátky na závodišti. Museli jsme asi dvacet minut počkat, protože probíhal trénink tělesně postižených veslařů. Protože se na vodě pohybují pomaleji než my je lepší, když mají dráhu uzavřenou pro sebe. Mezitím jsme se alespoň pozdravili s Chris a Bobem, kteří dorazili se servisním přívěsem z Amsterdamu. Říkali, že to nebylo tak zlé. Šestnáct hodin jízdy. Na vodě bylo vedro a střídavý vítr, který se točil ze všech stran. Nedá se odhadnout, odkud bude vítr foukat na závody. Na vodě skoro nikdo nebyl, protože všichni si trénink naplánovali až na pozdější hodinu.

Mezitím dorazil český tým. Milan, trenér Ondřeje přitáhl společně s Petrem lodě z Prahy. Já jsem po tréninku vlezla do potoka, který protéká vedle závodiště. Voda byla ledová a první dvě minuty jsem myslela, že zmrznu. Ale po chvíli jsem cítila, jak se mi snižuje tepová frekvence a zpomaluje metabolismus. Na regeneraci to nejlepší. Nevím, jestli česká výprava vzala s sebou chladící vesty, ale v tomhle vedru se budou hodit. Novozélanďané je používají a Australané si pomáhají sáčky s ledem.

5:45 budíček, 6:15 výlet na závodiště na kole. V 6:36 jsme jako první loď na vodě. Nejsme sice samy, ale od plata se odrážíme jako první posádka. Je příjemných jednadvacet stupňů. Rozveslováváme se doprostřed jezera, kde začíná proudit teplý vzduch. Jedeme pouze 4km. Je to náš předzávodní rituál, který si tři dny před závody zkoušíme. Dave se mezitím zdraví s Davem O’Neillem, trenérem na University of California, Berkeley, který je zároveň trenérem našich amerických soupeřek.

11:00 odjezd na hlavní tréninkovou fázi. Připravujeme se na závodní režim. Před dvanáctou hodinou jedeme delší úsek v závodním tempu. Je strašné horko. Doufám, že se ochladí, jak předpověď slibuje. Ale trénink se nám povedl, jsme spokojené. Po tréninku následuje kontrolní vážení lodě. Dvojskif musí mít 27kg nebo víc. V případě, že loď má podváhu, je posádka klasifikována jako poslední ve své jízdě a při dalším prohřešku diskvalifikována ze závodů. Většina posádek si musí hlídat váhu lodí, protože jsou většinou pod váhovým limitem a dovažují se. Dalším důležitým faktorem je počasí. Čím větší horko, tím se většina lodí "vysouší" a váha klesá. Naštěstí to není náš případ. Máme celokarbonovou loď bez voštinového jádra, které většinou způsobuje zadržování vody v lodi. Tím, že máme pouze jednu vrstvu, k ničemu takovému nedochází a loď svou váhu nemění. (Loď jsme včera třikrát vážili: pro jistotu).

12:45 sedím v ledovém potoku a chladím se. Přidávají se Poláci, Kanaďané a Američané. Povídáme si o lidech, které společně známe a navzájem se podporujeme, abychom vydrželi v chladivé vodě alespoň deset minut.

Odpoledne máme na plánu lehký běh. Dave mezitím odjel na závodiště, aby se zúčastnil trenérského mýtinku. vrátil se před večeří a řekl nám, co se bude dít. Dvě posádky odhlásily což pro nás znamená, že nemáme čtvrtfinále. Z rozjížděk tedy postupuje pouze první loď do semifinále, ostatní musí do opravných jízd. V rozjížďce máme Britky, letos druhé za Kanadou. Přímý postup je tedy velmi těžký, ale s ostatními si zazávodíme a uvidíme, jak na tom jsme. Do prvního závodu v pondělí zbývá dva a půl dne.