Milý synu, pomozte nám!

Když se podívám na životy svých předků - tedy těch, které jsem osobně poznala, vidím, že jejich mládí vždycky provázel nějaký mezník historie našeho státu. Moji praprarodiče se narodili někdy kolem přelomu století za císaře pána a první děti začali přivádět na svět za první světové války. Moji prarodiče prožili mládí v masarykovském Československu a první děti se jim narodily okolo druhé světové války. Moji rodiče prožili nadšení i kruté vystřízlivění z osmašedesátého a já jsem se narodila na počátku Husákovy éry. Moje generace zažila ve studentských letech sametovou revoluci a naše děti se díky tomu narodily v opět svobodné zemi. Teď nastupuje tvoje generace, milý synu, a díkybohu není na obzoru ani válka, ani okupace, ani převrat.

Vaše generace je snad první opravdu svobodná generace vůbec. Jste svobodní navenek, ale hlavně uvnitř. Od malička máte právo na svůj názor a bez zábran ho umíte prosazovat, učíte se jazyky, poznáváte svět, cestujete, díky internetu jste doma v podstatě všude. Víte, co chcete, a umíte si za tím jít. Máte rozhled, jaký jsme ani my rodiče, ani nikdo z vašich předků, ve vašem věku nemohli mít. Máte bezpečí, které neměli vaši praprarodiče, máte naději, která byla na dlouhou dobu vzata vašim dědům a babičkám. Máte budoucnost ve svých rukou, a po mnoha generacích je to pravda, a ne klišé.

Pár let před tím, než ses narodil, žila tahle země sametovou revolucí. Byla to nádherná doba plná euforie z nabyté svobody. Každý si do ní promítal nějaké naděje a na krátkou dobu tu vládla atmosféra pospolitosti a společného očekávání. To se bohužel z velké části nenaplnilo. Ani nemohlo. Žádná společenská změna neudělá z lidí beránky, a vlků v jejich rouše bylo vždycky dost. Vydali jsme se na cestu k demokracii a neuměli si ani představit, jak bude svízelná. Země byla čtyřicetiletým "hospodařením" komunistů zničená - hroutila se ekonomika, životní prostředí bylo zdevastované, ale největší škody byly na lidech - byli uzavření do sebe, nezvyklí myslet, nezvyklí o sobě rozhodovat, zato uvyklí ohýbat záda, držet pusu a krok. V takových podmínkách je těžké budovat něco nového.

Spousta lidí do toho šla odhodlaně. Jedni vstoupili do politiky a považovali to za své poslání. Upřímně chtěli stavět novou společnost na demokratických principech a vznešených ideálech. Jiní se zadlužili u známých a příbuzných a na koleně zakládali společnosti, které by pozvedly naše zhuntované hospodářství. Na druhé straně však bylo mnoho takových, kteří zavětřili příležitost a rozhodli se využít chaotickou situaci nově vznikajících struktur ve svůj prospěch. Často to byli bývalí veksláci, estébáci, komunističtí funkcionáři a prominenti minulého režimu. Ti neměli ideály, zato měli peníze, konexe a schopnost rychle se zorientovat. Brzy pronikli všude - do poslaneckých křesel a stranických sekretariátů, do představenstev bank a státních i privatizovaných podniků. A protože už za komunistů si prominenti podávali ruku s podsvětím, i teď došlo k prorůstání politiky a byznysu, potažmo politiky a nejrůznějších mafií. A najednou už nebylo jasné, kdo je kdo, převlékaly se kabáty, gauneři se dostávali na vrchol a stíraly se rozdíly mezi pravdou a lží, slušností a podrazáctvím, poctivostí a přetvářkou.

Došlo to tak daleko, že předsedové dvou nejsilnějších politických stran, postrkovaní nejrůznějšími "kmotry" a hnaní vlastním narcismem a touhou po moci, uzavřeli pakt. Rozdělili si pozice ve vládě a v parlamentu a domluvili se, že si budou navzájem krýt záda a nepolezou si do zelí. A pak otevřeli dveře všem svým kmotrům, aby z toho ti dobráci také něco měli. Nedozírné důsledky tohoto amorálního kroku pociťujeme dodnes. Korupce se rozbujela ve všech resortech, na všech úrovních. Ovšem oba pánové svůj čin dodnes obhajují jako jediné možné řešení.

Dobře víš, o kom mluvím. Ten první předseda dnes sedí na Hradě jako prezident, ten druhý se dere na jeho místo v útočné, místy až nechutné kampani. Jsou jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Sice tvrdí, že jsou názoroví oponenti, ale nakonec se vždycky shodnou, o čemž svědčí i trapné zapojení rodiny Klausovy do Zemanovy kampaně.

Když Klaus se Zemanem podepisovali opoziční smlouvu, bylo ti pět. Miloše Zemana si v politice nemůžeš pamatovat. Obrázek o něm si ale jistě uděláš z jeho vystupování v posledních dnech. Věř mi, nezměnil se - a když, tak ne k lepšímu. Pořád je to ten sebestředný jájista, který uráží a poučuje všechny kolem a mele si dokola jen tu svou. Jestli se stane prezidentem, bude se chovat ještě hůř než Václav Klaus. Do sebe zahleděný je sice úplně stejně, ale oproti Klausovi nemá vychování, navíc je alkoholik. Má na kontě spoustu špinavostí a nestydí se lhát. Stojí za ním lidé s pochybnou minulostí a hlavně s pochybnými penězi. Jako prezident nemá lidem co nabídnout - není morální autorita, vzor, chápající člověk, který umí naslouchat všem, nejen těm, kteří mu podkuřují. Ve stejném stylu je i jeho kampaň – neprůhledně financovaná, vedená negativisticky, postavená na pár větách vytržených z kontextu a podpásových útocích zaměřených na ty nejnižší lidské pudy.

A proto se chci obrátit na tebe a tvé spolužáky a kamarády, milý synu. Zítra začíná druhé kolo prezidentských voleb. Vypadá to, že výsledek bude těsný a rozhodovat bude doslova každý hlas. Prosím, přijďte volit. Pomozte nám, kteří jsme unavení "blbou" náladou (jak ten výraz nenávidím!), kterou současný prezident pomohl nastolit a kterou vytrvale udržuje. Pomozte nám zvolit na Hrad prezidenta, za kterého se nebudeme stydět a který bude hoden naší důvěry. Prezidenta, díky kterému z Hradu zavane svěží vítr. 

Když studenti začali se sametovou revolucí, shlíželi na ně komunističtí funkcionáři skrz prsty jako na zmanipulované a pomýlené děti. Něco podobného nedávno poznali na vlastní kůži studenti v jižních Čechách, když se bouřili proti tomu, že by komunisté měli rozhodovat o resortu školství. Slyšeli úplně stejné nařčení - zmanipulované děti. Ale to vy nejste. Umíte si utvořit názor a nedáte se opít rohlíkem. Proto přijďte k volbám, vezměte je za své. Jste mladí a budete volit srdcem, protože máte odvahu a ideály a ještě jste se nenaučili dělat jen to, co se vám vyplatí. Na druhou stranu budete volit i rozumem, protože umíte pracovat s informacemi a tvořit si názor na základě argumentů. Nebojím se, že byste nevěděli, jak se rozhodnout. Prezidentská kampaň byla dlouhá a vy si dobře všímáte, jak se který kandidát chová a jak vystupuje. Pomozte nám zvolit prezidenta, který na Hrad nebude stěhovat skříň plnou kostlivců z minulosti. Pomozte nám zvolit státníka, který napraví pošramocenou reputaci naší země v zahraničí, který nebude nastrčenou figurkou finančních či mocenských skupin, který nás nebude dusit svou ješitností, pomstychtivostí a malostí.

Jistě jste si všimli, kolik v kampani Karla Schwarzenberga vystoupilo umělců, sportovců, vědců a osobností veřejného života. Neudělali to ve snaze po zviditelnění a sebeprezentaci, ani proto, aby se svezli na vlně pomíjivé popularity. Udělali to, protože věří, že máme naději na změnu. Jistě, prezident má velmi omezené pravomoci a reálně může do politického a ekonomického života země zasahovat jen málo. Ale má velký vliv na to, jaká bude ve společnosti atmosféra. Když bude jednotící silou, která povede protistrany k dialogu, když bude naslouchat, a nepovede si stále dokola jenom tu svou, když se bude zamýšlet nad kritikou, místo aby ji považoval za urážku majestátu, pak se ovzduší ve společnosti uvolní a všem se bude lépe dýchat. Vám se v takové společnosti bude lépe studovat, hledat uplatnění a zakládat rodiny.

Tak přijďte volit, protože vaše hlasy rozhodnou. Ať můžeme konečně zapomenout na blbou náladu a zase o kousek postoupit na cestě mezi civilizované státy.