Krize jako šance

Na Silvestra jsme si přáli, aby nám rok s hezkými dvěma dvacítkami v letopočtu přinesl jen to dobré, teď se nejspíš všichni modlíme, aby už byl konečně za námi. Rok 2020 si na nás přichystal pandemii covid-19, kterou jsme nečekali

a neumíme si s ní poradit.

Ze všech stran se na nás valí čísla o počtech nakažených a mrtvých, informace o blížícím se kolapsu nemocnic a hospodářském propadu, o zmarněných generacích dětí, které mezery ve vzdělání už nikdy nedoženou, o dalším rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Při čtení a poslechu zpráv a analýz je těžké nepropadat beznaději, smutku, strachu či vzteku. Zlobíme se na vládu, která situaci po všech stránkách nezvládá, na lidi, kteří nejsou schopní a ochotní pochopit smysl preventivních (a teď už jen zmírňujících) opatření, a štve nás, jak se nám všem život zkomplikoval. S obavami koukáme do budoucnosti a tušíme, že ten průšvih, který se na nás přivalil, bude nakonec mnohem větší, než si teď dokážeme představit.

Všechny tyhle strachy a frustrace sdílím, ale přesto věřím, že se z krize nakonec otřepeme – tak jako ze všech předchozích – a že když se budeme snažit, najdeme na ní i něco dobrého. Tisíckrát omleté rčení, že krize je šance, totiž platí, když má člověk sílu se vzepřít a hledat příležitosti tam, kde je dřív neviděl. Na jaře se téměř celý svět zastavil, pak se začal ztuha rozjíždět a teď s druhou vlnou zase zprudka brzdí. Je na tom vůbec něco pozitivního? Podle mě něco málo ano:

• Planeta si oddychla a pookřála. Omezení výroby, přepravy a cestovního ruchu alespoň dočasně vedlo ke zlepšení kvality ovzduší, vyčištění pláží a snížení míry hluku v prostředí. Nižší produkce emisí alespoň na chvíli zpomalila proces globálního oteplování.
• Zchudneme. Mnozí na osobní úrovni, všichni na úrovni států. Na ten ekonomický propad prostě doplatíme. Ale zároveň máme šanci přehodnotit priority. Budeme méně konzumovat a můžeme víc přemýšlet nad tím, za co má smysl utrácet a kam je dobré investovat.
• Zpokorníme. Možná. Asi ne, ale měli bychom. Příroda nám ukázala svou sílu a dala nám najevo, že je pořád spousta věcí, na které nestačíme. A zatímco my se bez ní neobejdeme, ona bez nás hravě. To je velká lekce, z které bychom se měli jako lidstvo poučit.
• Zlepšíme se v krizovém řízení. Rozvineme strategie, zjistíme, jaké postupy se osvědčí, zefektivníme komunikaci, vytvoříme rezervy. Na další krizi budeme lépe připraveni.
• Budeme mít pružnější a efektivnější hospodářství. Podniky i úřady přesunou část své činnosti do on-line prostředí. Zvýší se podíl práce z domova, zrychlí se komunikace, lidé budou osobně chodit jen tam, kde je to potřeba.
• Zefektivní se zdravotnictví. Nemocnice přehodnotí potřebnost lůžek a personálu a zlepší své postupy a procesy. A snad i zdravotní pojišťovny zefektivní financování.
• Zlepší se školství. Distanční výuka ukazuje, které znalosti nemá smysl po dětech požadovat, a které dovednosti je naopak třeba rozvíjet. Učitelé i žáci se naučí lépe používat digitální technologie při výuce a školy i ministerstvo mají šanci nastartovat reformu vzdělávání.
• Budeme si vybírat lepší vládu. Nesmějte se. Třeba lidi opravdu pochopí, že řídit stát jako firmu je jednak blbost, jednak to Andrej stejně neumí.

I v osobní rovině může krize a karanténa přinést něco pozitivního:

• Jsme doma s rodinou. Máme na sebe mnohem víc času a můžeme se sobě víc věnovat. Víc si povídat. Prohlížet staré fotky. Jít na procházku, když jindy by jeden letěl na trénink a druhá na klavír. Uvařit společně večeři. Moji chlapi (manžel a synové samozřejmě) dnes třeba společně spravují komín.
• Když jsme si tak na těsno, krystalizují vztahy. Můžeme si rozebrat, koho v životě potřebujeme a s kým chceme být, a vymanit se z nefunkčních vztahů, které nás svazují a táhnou ke dnu.
• Uvědomíme si, jak nám záleží na našich blízkých, hlavně těch zranitelných, jako jsou naši rodiče a starší příbuzní. Budeme jim častěji volat a víc jim pomáhat.
• Máme čas konečně doma uklidit, zrekonstruovat koupelnu, postavit altán na zahradě nebo vymalovat dětem pokojíček.
• My drobní podnikatelé, které postihl výpadek nebo pokles zakázek, máme šanci proměnit a zlepšit své podnikání – konečně dodělat webové stránky, nabídnout nové služby, rozšířit ty stávající, hledat nové klienty, vymyslet nový produkt nebo změnit model podnikání.

Zažíváme zlé časy. Umírají lidé, kteří tu ještě mohli dlouho být, lidé se potýkají se zdravotními následky, přicházejí o práci, hroutí se jim firmy. Děti ztratily kontakt se spolužáky a kamarády, zaostávají ve výuce, nemůžou rozvíjet své talenty, sportovat. Celá země ztuhla v podivné křeči. Bojíme se, co ještě přijde a jak moc nás to bude bolet.

Dnes má naše země svátek, tak jí přeju zodpovědné politiky (naděje umírá poslední), obětavé zdravotníky (ty naštěstí má, snad jí vydrží), schopné ekonomy a disciplinované obyvatele, kteří svým odpovědným přístupem napomůžou tomu, aby se virus nešířil tak rychle, a kteří, až epidemie skončí, tu zemi zase postaví na nohy. Společně to zvládneme. Ono nám stejně nic jiného nezbývá.