Běhejme bezpečně

Kamarádi běžci, obracím se v prvé řadě na vás, v druhé na všechny, kdo v dnešních dnech vyrážejí do přírody.

Často chodíme běhat na místa, kde nikdo nebývá, kde potkáme maximálně nějakého sportovněji založeného pejskaře. Aspoň já to tak mám, taky proto, že chodím běhat brzy ráno. Ale teď je situace jiná. Spousta z nás nechodí do práce, zůstává doma, a tak naše běžecké stezky zaplňují i lidé, kteří jinak chodí do posilovny nebo běhají až večer po návratu ze zaměstnání. Já běžně potkám maximálně dva lidi, dnes jsem jich napočítala patnáct. Nikdo z nich neměl zakrytá ústa a nos.

A tak vás prosím: chraňme sebe i lidi kolem i při bězích a procházkách v přírodě, kde jsme dříve byli sami. Vyhýbat se někomu na úzké lesní cestičce znamená dostat se s ním do poměrně těsného kontaktu. Řešení je přitom velmi jednoduché: noste nákrčník. Nemusíte ho mít celou dobu, stačí ho nasadit ve chvíli, kdy vidíte, že se k vám někdo blíží. Nasazuje se snadněji než rouška a funguje prakticky stejně. Ano, je v něm teplo a mít ho při běhu celou dobu kolem krku není úplně příjemné, ale dá se to vydržet. Prosím, buďme k sobě ohleduplní. Jestli se vládě podaří zajistit roušky pro všechny (a na to téma teď nechci polemizovat), bude jejich nošení stejně povinné. Pojďme ten krok udělat už teď. Chraňme se navzájem.

A ještě jeden postřeh: skupinky dětí venku. Normálně si všichni stěžujeme, jak děti pořád sedí u počítače a jak je těžké dostat je ven. A že my jsme vždycky jen hodili aktovku do kouta a až do večera lítali venku. Je super, když děti chodí ven. Ale teď vážně není vhodná doba. Mám tři syny a vím, jak je těžké udržet doma kluka, když je nemocný, natož když je zdravý a nudí se. Ale teď děti ven neposílejte. Jednak nevíte, jakým způsobem dodržují karanténu rodiny kamarádů vašich dětí, jednak jsou děti výbornými přenašeči nákazy, aniž by měly nějaké příznaky. Pak mohou nakazit vás a vy zase své rodiče, až jim třeba povezete nákup, a zjistíte to až ve chvíli, kdy už bude malér na světě.

Prosím, pojďme to vydržet. Věřím, že to dáme. Ze všech stran slýcháme zprávy, jak jsme k sobě solidární, jak lidé nabízejí pomoc s šitím roušek, roznášením jídla apod. To je skvělé. Přes všechny stížnosti na naši „národní povahu“ my Češi umíme zabrat, když je potřeba, a máme srdce na pravém místě. Pojďme být důslední i v maličkostech. Děkuju.