Sarajevo

Rok se sešel s rokem a opět procházíme příletovou halou. Přibyly tu židličky a budky s pasovou kontrolou. Celník nás zapisuje do linkovaného sešitu a přeje nám příjemný pobyt.

Sarajevský parlamentwikipedie

Je pět let po válce a vedle letiště je páskou označené minové pole. Domy podél cesty chátrají a zdobí je jen díry po kulkách. Vjíždíme do města. Kopce nad Sarajevem se krásně zelenají a ničím nepřipomínají, že právě odsud vycházela zničující palba. Zato ve městě není snad jediný dům, který by nenesl znaky války. Viděli jsme to nespočetněkrát v televizi, ale realita je mnohem horší. Budovy rozstřílené raketami a na každém domě nápisy se jmény těch, co tu zemřeli.

Ubytováváme se v hotelu nad městem. Chodby jsou plné vojáků různých národností a na chodbách visí fotky města před válkou. Využíváme volna a vyrážíme tam, kde jsme loni nebyli. Do kopců nad Sarajevem. Do míst, kde před několika lety probíhala zimní olympiáda.

Jdeme po prašné cestě lemované páskou s nápisem "MINY". Každá mina je označena oranžovým kolíkem nebo oranžovou značkou na stromě. Zastavuje u nás transportér s americkou vlajkou a vojáci nás varují před vstupem do takto označených míst. Minulý týden si nějaký polák odskočil na malou ke stromku a stálo ho to život. Odpoledne, když se to vyšetřovalo, přišel o nohy jeden z vyšetřovatelů, povídá voják a loučí se s námi.

Šlapeme do kopce a představuji si, co se tu před pár lety dělo. Všude se válejí prázdné bedny od munice, zkrvavená lehátka a kusy oblečení. Vypadá to, jako kdyby válka skončila teprve včera. Jsme u bobové dráhy. Je rozstřílená na kusy a po olympiádě ani památky. Všude jen pozůstatky války. Stojíme nad městem a dochází nám, jak tyhle kopce zradily město, které se jimi pyšnilo.

Scházíme po vyšlapané lesní cestě zpátky do města. Pomalu se stmívá a neradi bychom dopadli jak ten polský turista. Všude spousta lidí, zahrádky narvané k prasknutí a místní se baví a rozdávají úsměvy na všechny strany. Centrum Sarajeva je krásně opravené a válku připomínají jen jména na zdech a pár žebráku bez nohou. Místní vypadají šťastně. Dokonce mají novou měnu. Konvertibilní marku, která je jedna ku jedné k marce německé a jsou patřičně hrdí na to, jak se s následky války dobře vypořádali.

Sedáme si ke stolu v jedné z mnoha kaváren a probíráme zážitky dnešního dne. Do poklidného večera se ozývá obrovská rána. Vybíháme na ulici se strachem i zvědavostí. Je slyšet křik a lidé se sbíhají ze všech kaváren na místo, odkud před chvíli zazněla rána. Nebyla to raketa ani nějaká zapomenutá mina, ale dopravní nehoda na rohu ulice.

Za pár dnů na místě nehody připisují na zeď další čtyři jména...