Šanghaj

Na otázku jak bylo v Číně, odpovídám pokaždé stejně. Vedro a smrad.

wikipedia

Těším se na vzduch a deru se z letadla plného čínských střevních plynů do klimatizovaných prostor letiště. Tělo si kromě vzduchu žádá i přísun nikotinu. Čekání na bagáž a pasovou kontrolu zvládám s počínajícími abstinenčními příznaky. Nikdy bych nevěřil, že jsem takovej závislák. Konečně jsme před halou, vytahuji cigarety a do plic natahuji kouř. Dostavuje se první poznatek. Vlhkost vzduchu zcela změnila chuť cigaret. Vůbec mi to nechutná, ale nevzdávám to. Určitě si zvyknu.

Je hodina po půlnoci, věci máme na pokojích a hledáme, kde bysme sehnali něco k jídlu. Máme štěstí, jedna hotelová restaurace je ještě otevřená. Slečna hned přispěchala s jídelním lístkem a s úsměvem na rtech se nás na něco ptá. Čínsky umíme tak jak ona česky, ale předpokládáme podle našich zvyklostí, že se ptá, co si dáme k pití. Nezabírá ani angličtina, tak nasazuji osvědčenou metodu objednání si. Zvedám se od stolu, a za barem ukazuji na láhev s pivem. Horší to bude s jídlem, jídelníček mají jen v čínštině a do kuchyně nás nechtěji pustit. Dneska to bude loterie a zapichuji prst do textu. Kluci mi důvěřuji, jako že nic špatnýho jsem si určitě nevybral a objednávají si to stejné. Co jsme chtěli, to máme. Na stole přistálo několik šneků a hůlky.

Ráno vyrážíme na obhlídku místního výstaviště a blízkého okolí. Z příjemně klimatizovaného hotelu vycházíme do neuvěřitelného vedra. Nikdo jsme to nečekali, teploměr ukazuje kolem 25. stupňů, ale vlhkost dělá svoje. Za pár minut jsme spocení jak dveře od chlíva. Na ulici davy lidí jak u nás při slevách, auta prodírající se zácpou ve čtyřech pruzích a do toho tisíce lidí na různých typech kol. Od klasických silničních až po úpravu pick-up. Předpisy tady asi moc neplatí, ale většina dojede do cíle bez úhony. Výstaviště vypadá hezky, materiál je na místě, takže od zítřka nám to začne.

Padá na nás únava z časového posunu. Doma je noc a tady něco po poledni. Čas na oběd. Po noční zkušenosti se pro jistotu ptáme, zda personál ovládá angličtinu nebo má aspoň anglické menu. Objednáváme si každý něco jiného a poprvé poznáváme chuť pravé čínské kuchyně. S každým soustem zapomínám jednu adresu české čínské restaurace. Ten rozdil se nedá popsat, ten se musí zažít. 

Následující týden trávíme prací pod dohledem fotoaparátů a kamer, které zaznamenávají veškerou pracovní činnost. Nebudeme v tv ani v novinách, ale za rok budou čínské firmy stavět věrné kopie částí letošních stánků. Večer co večer zkoušíme jinou restauraci. Všude vaří výborně, ale bohužel čínská kuchyně nemá tolik kombinací jidel a člověk po týdnu zatouží po změně. Americké fastfoody a jejich pikantní kuřecí křidýlka mi nikdy nechutnaly tolik jako teď.

Práce je hotová a před námi je zhruba deset dnů volna. Máme konečně čas poznat trochu víc zdejší město a jeho kouzla. Pravda, moc jich není. Hlavní zjištění je, že nic není tak, jak to na první pohled vypadá. Je vedro a slunce opaluje,ale obloha je šedá. Nad městem dominují mrakodrapy, ale jsou prázdné a lidé bydlí v rozpadajících se domech ve stínech mrakodrapů. Houkající sanitka nespěchá jako u nás zachraňovat, podle místních je to nejpomalejší auto na silnici. Bordel se jmenuje Karaoke bar a v obchodech nevíte, zda kupujete originál nebo padělek, protože i ten má certifikát o pravosti.

Každopádně je to pro nás střet dvou rozdílných kontinentů a aby toho nebylo málo, tak jsme tu narazili i na kontinent třetí. Jmenoval se American pub. Americké pivo, jídlo, nápisy i výzdoba. Objednáváme si pivo a něco k jídlu. Pivo dostáváme v 1,5 litrovém džbánu a k tomu sklo, ať si to rozlejeme. Nevím, kde takovou prasárnu viděli, ale ukázali jsme jim, jak se to dělá u nás. Každý si objednáváme svůj džbán a když dopíjíme pátou rundu, tak nám společně s účtem předávají zlaté věrnostní karty a těší se na další návštěvy.

Měsíc utekl rychle a pomalu balíme na cestu domů. přibaluji hůlky na jídlo, mámě slona do sbírky a originální citizenky s certifikátem pravosti...