Squatter - aktivista, či terorista?

Squatting je obsazování opuštěných, neobývaných pozemků či budov, které squatter nevlastní, nemá v nájmu nebo nemá zákonné povolení k užívání. Je to in, je to cool a je to trestné…

Asi nejznámějším případem squattingu je žižkovská Autonomní sociální centrum Klinika. A že tam to obsadili skutečně na dlouho. Nejdříve nelegálně, pak legálně, opět nelegálně… a určitě se to bude opakovat ještě několikrát.

Příkladem z doby ne příliš vzdálené je obsazení usedlosti Šatovka v Šáreckém údolí v Praze. Skupina lidí, kteří se hrdě nazývají squattery, obsadili tuto usedlost již podruhé a to proto, že radnice nesplnila původní slib z roku 2015, že objekt přestaví na bytový dům.

„Prostory, které poslední léta plní jen zatuchlina nesplněných slibů jeho správců a lží ctnostných ochránců soukromého vlastnictví, si podle nás zaslouží svěží vichřici,“ uvedli squatteři v prohlášení k aktuální situaci. „V usedlosti Šatovka chceme vytvořit prostor pro setkávání lidí, kteří chtějí tvořit, vzdělávat se a žít bez nutnosti vlastnit, profitovat, generovat zisk,“ vysvětlují. A radnice? Ta s nimi chce dokonce i jednat… Pro mě absolutně nemyslitelné!

Představme si situaci, kdy shodou okolností zdědím vesnickou usedlost obsahující obytný dům, stodolu a několik menších budov – například chlév a kůlnu. Objekt je daleko a z rodinných či pracovních důvodů je v současné nemyslitelné stěhování. Čas od času se tam zajedu podívat, zda je všechno v pořádku. Z nezbytnosti jednou ročně sáhnu do kapsy a provedu drobné opravy, aby nespadla střecha, nebylo vlhko a podobně. Nicméně usedlost pomalu, ale jistě chátrá.
Několik let nemám nejmenší tušení, co si s nemovitostí počít. A najednou, když se vybouří mé nevybouřené mládí, dojdu k rozhodnutí, že by vlastně bylo fajn bydlet někde na vsi, trochu stranou civilizace a užívat si radosti venkovského života. Ale…
…Co se nestane? Přijedu na běžnou kontrolu nemovitosti, zařídit nezbytně nutné věci k přestěhování, sehnat pár místních dělníků pro základní rekonstrukční práce. Místo toho, aby na mě čekala zpola zchátraná pastouška, jsou budovy obsazeny alternativní komunitou.
Tyto lidi tam jsou bez mého povolení, na mém pozemku, v mých budovách, užívají mého nábytku (ačkoli značně sešlého). Lozí mi po chatrné střeše, čímž vystavují riziku sebe, ale i mě. Po domě se mi válejí matrace a squatteři užívají všech výhod objektů, které poskytují.
Co kdyby mi chlapci a děvčata (ať jsme genderově korektní) zaplatili kompletní rekonstrukci? Ale to ne, protože většina z nich budou studenti, zbytek nezaměstnaní (kdo by si bral dovolenou na páchání trestné činnosti), a tedy nemajetní… A i kdyby prachy měli, proč by je dávali do cizích nemovitostí, že?

Ale to se nestane. Místo toho se mi v objektu „zabetonují“ na předem připravených pozicích. Přivolaná Police České republiky usedlost obklíčí. Ale nezasáhnou, aby někdo nebyl zraněn.
Blokáda na všech úrovních je dokonale rozehraná v patové situaci. Nezbývá než čekat, až se squatteři uvolí hnout ze svých děravých spacáků a proležených karimatek.
Mezitím chodí celá ves koukat, co se děje; ostuda jak hrom a to tam ještě nebydlím a neznám jediného domorodce… 
Já stanuji před vlastním pozemkem v naději, že každou minutou dostane ona banda delikventů rozum a pozemky opustí.
Tahle skupinka výtržníků setrvává několik dní. Snahy o jednání jsou marné, protože okupanti nechápou, co je to dialog. Diktují si pouze podmínky a žádné ústupky nepřipouští, protože objekt je nevyužitý, respektive nabyli dojmu, že je nesprávně využíván majitelem, a chtějí tam být, protože oni vědí lépe, jak jej využít. Tečka a hotovo… nic víc, nic míň.
Jsou sakra u mě! Já je nezval, nechci je tam, nepronajmu jim to!!! Ne a Ne a Ne – i kdyby to mělo spadnout, nenechám se přece vydírat někým, kdo se hrdě nazývá squatter, ale v podstatě je to dle našich zákonů zločinec! Police stále vyčkává. Stojí to peníze nás všechny…

Konečně nadejde den, kdy komunita odejde. Budu je žalovat? Jasně, že budu! Takže výslechy, advokát, soudy – samé starosti. Už nemám ani chuť se vlastně stěhovat, nevěřím ve vymahatelnost práva – proč tam PČR nevlítla se „slzákem“ a prostě je nepozatýkala hned po ověření oprávněnosti mé stížnosti?

Jak tedy vidím squattera? Podle mě je to typický volič Zelených (mají, nebo alespoň měli squatting ve svém programu) bez jakékoli úcty k osobnímu vlastnictví už na úrovni rozlišovací schopnosti ve smyslu „co je moje, je moje, a co tvé jest, užívati bez okolků budu!“…