Za Ivetinu smrt může tak trochu každý z nás. Každý z nás, kdo si občas přečetl stránky jednoho z bulvárních plátků, které se jí hojně věnovaly. Byl to kšeft. Obzvláště v „okurkových sezonách“, kdy se ve světě a v politice nedělo nic zajímavého. Vždy vytáhli Ivetu. Iveta tam, Iveta onde… Už tehdy jsem si říkal, že to normální člověk nemůže vydržet a že to nedopadne dobře. Je to už pár let. Bohužel jsem měl pravdu a moje "proroctví" se vyplnilo.
Moc mě to mrzí!
Nikdy jsem Ivetiny písničky moc neposlouchal a mediální kolotoč kolem ní se mi zdál vyumělkovaný, obtěžující a odvážím se říct i odporný. Přesto, a právě proto, mne tato událost zasáhla. Iveta je oběť nejen alkoholu a psychofarmak, ale také naší konzumace mediálních gulášů, které nám jsou servírovány.
Ano, pánové z českého bulváru, máte první oběť! Podobně jako princezna Diana byla doslova uhnána lovcem senzací, parazitem, jenž musel zprostředkovat světu fotky, kterak svým způsobem řeší svou malou rodinnou tragédii.
Člověk, který byl svého času osobnost se dostane do závažných problémů. Ostatně tak jako každý z nás. Jednou jsi dole, jednou jsi nahoře. To se přece stává. Ano, pokud jsem mediálně známý a dokonce mi z toho plynou určité, i finanční, výhody, musím předpokládat zájem novinářů a okolí. Ale v tomto případě to už byl hyenismus. A ne že ne. Odporný hyenismus!
Těžko se zvedá "ze dna", je-li člověk pod neustálým tlakem svého okolí a médií. Když z vás dělají cvičenou opičku. V případě křehké, a patrně lehce manipulovatelné, ženy je směs alkoholu, léků a lidí, snažících se z její přízně vytěžit mediální známost, nebezpečná kombinace. Molotovův koktejl, který jednou exploduje.
Je mi líto každého zmařeného života. A za život Ivety můžeme tak trochu každý z nás. Upřímně – kdo si občas neotevřel stránky bulváru a „nepotěšil se“ cizím, tedy v tomto případě jejím, neštěstím?
Ano, těmi hyenami nejsou jen novináři. Jsme jimi, bohužel i my, čtenáři!
Promiňte, udělalo se mi nevolno. Končím toto zamyšlení modlitbou. Za každý zbytečně zmařený lidský život. A také za to, abychom konečně dostali rozum a přestali se pást na cizím neštěstí a více si všímali toho svého „štěstí“, které máme nebo se snažíme je mít.
Pojďme se domluvit ! Vyhlašuji bojkot bulvárních médií ! Pojďme alespoň měsíc, dva, nečíst bulvár! Pojďme jim - senzacechtivým novinářům - říct že vše má své hranice, hranice lidského života a důstojnosti!
