Čím tvrdší opatření, tím větší počet nakažených a nebude to jinak

Loňské jaro, kdy bylo Česko premiantem ve zvládání nemoci Covid 19, už je dávno pryč. Počty nakažených jsou stále vysoké a tajemné číslo R také. Česká vláda zpřísňuje opatření a vypadá to, že nepomáhá nic. Lidi už jsou vyčerpaní, unavení a znechucení. Ode dneška platí, že v obchodech, v HMD a jiných frekventovaných místech jsou povinné buď respirátory FFP2, nanoroušky a nebo dvě chirurgické roušky přes sebe. Patřím mezi skupinu lidí, kteří si myslí, že se stejně nic nezmění a tato nová pravidla nepomůžou.

Když srovnáme situaci na jaře 2020 a dneska, tak jde o úplně jiné chování lidí. Na jaře si každý dával pozor a byli jsme na sebe opravdu ohleduplní. Česko v podstatě nefungovalo. Mnohé firmy vyhlásily Home office, nejezdilo se a nechodilo nikam, ani na návštěvy. Dnes je to jinak. Stále se chráníme a v obchodech nebo MHD dodržujeme nařízení a je to tak dobře. Ale málokdo se v MHD nakazí, což už ukázalo několik studií. Co je tedy jinak?

Polevila totiž obezřetnost lidí. Touha po sociálním kontaktu nás nutí se setkávat, navštěvovat se. A zde je pravděpodobně kámen úrazu. Kdo z nás za posledního půl roku byl u někoho na kávě či na pivu? Kdo z nás navštěvuje různé firmy, kde jsou zaměstnanci bez roušek? Je nás dost? Dost na to, abychom šířili virus?

Za mě ten problém vidím právě tady. To, že se chceme potkávat a potkáváme se. Tu na kávu, tu na čaj, tu na návštěvu k rodičům, nebo na obchodní schůzku. Návštěvy jsou dlouhé, povídáme si. Máme roušku?

Jenže ono se není čemu divit. Vláda, která měla být ta morálně silná a správná, selhala. Prymula dokonce 2x. Nikdo z nás nebyl pochválen za úspěšné kolektivní zvládnutí viru na jaře a navíc si tyto zásluhy za zvládnutí přivlastnila vláda a chlubila se jimi všude i ve světě. No a my jí to teď kolektivně vracíme.

Výkyvy v rozhodnutích, které připomínají spíše testování PR kampaně, z nás dělají pokusné králíky a my to cítíme. Nerespektování opatření je také z části vzdorem proti vládě. A tomu všemu nasadila korunu média, která v touze za senzací a sledovaností dávala prostor snad každému, kdo slovo Covid uměl vyslovit. Od režisérů, přes herečky, zubaře i podnikatele. Tihle všichni se vyjadřovali „erudovaně“ k epidemii, k tomu, jak ji zvládnout a jak nejlépe očkovat. Naproti tomu jsem bohužel nezaznamenal větší erudovanou debatu, opravdových odborníků, která by byla propagovaná více než jiné rozhovory. A to je tedy taky dost smutné... (prosím za prominutí mého sentimentu).

Díky historickým zkušenostem máme jako národ zakódován v DNA jakýsi vykřičník, který nás upozorní na manipulaci. A tento vykřičník se spustil. Nejsme asi moc velcí bojovníci, ale tak nějak si okolo sebe vytvoříme vlastní svět. Únik před realitou. A to jsou ta naše kafíčka a pivka...