Problém s drahými potravinami je dlouhodobý. Co se týče kvality,, je věcí každého z nás, jestli dá přednost láci před kvalitou. Kdo si myslí, že dostane špičkové špekáčky za méně než sto korun za kilo, ať si nestěžuje.

Ovšem, až to kilo stejného masa bude po návratu k jednociferné inflaci stát u nás 70 korun, půjde dolů i cena těch špekáčků. Zatím se lidé na ty špekáčky chodí dívat a smutně vzpomínají na časy ve smyslu DOBŘE UŽ BYLO a těší se, že si jich zase někdy brzy 2 kila koupí a jako utopence si je hezky naloží.

Velký souhlas.

Máme rodinu ve Francii. Přestože mají Carefour přes ulici a v okruhu 10 minut chůze spoustu dalších samoobsluh, nakupují na tržnici. Kilo hovězího klidně za 45 EUR, sýry 25 - 35 EUR... Ale oni jednak jedí jako vrabci, a hlavně - nic nevyhodí. Co se koupí, to se sní. A opačně - koupí se jen to, co se sní. A to je základ.

Navíc si nevážíme sebe sama. Viz nakupování v Polsku. Mám to do Polska 800 metrů vzdušnou čarou, ale nakupovat tam opravdu nejezdím. Počínaje kulturou prodeje (ne úplně vábné prostředí Biedronky, která je v dosahu), přes kvalitu třeba zeleniny, ze které je cítit aviváž (hnojené zjevně čistírenskými kaly)...

Přitom je kolem nás spousta příležitostí nakoupit kvalitní a zdravé jídlo, které po odečtení nákladů na nesmyslné výpravy za "levným" a po odečtení toho, co vyhodíme, vyjde stejně draho jako to z Polska. Chce to jen změnit nákupní návyky, nekupovat po kilech či litrech, zkrátka investovat do sebe trochu času. Rozmyslet si, co budu jíst, a to si pak v odpovídajícím množství koupit.

Bohužel u nás je pořád symbolem blahobytu plný stůl a následně plná popelnice...

Jsme dva, starodůchodci, a vadí:

- oblíbený chléb nesníme a on týden nevydrží

- směr XXL také zakládá vyhazování

No vždyť my máme i drahou vládu.

Bartoš mluvil o novém úřadu, stamilionech a že se musí nabrat cca 200 úředníků. Také se nechce snižovat stavy po předsednictví, byla by to prý škoda.