Ode dneška platí, že v obchodech, v HMD a jiných frekventovaných místech jsou povinné buď respirátory FFP2, nanoroušky a nebo dvě chirurgické roušky přes sebe. Patřím mezi skupinu lidí, kteří si myslí, že se stejně nic nezmění
Loňské jaro, kdy bylo Česko premiantem ve zvládání nemoci Covid 19, už je dávno pryč. Počty nakažených jsou stále vysoké a tajemné číslo R také. Česká vláda zpřísňuje opatření a vypadá to, že nepomáhá nic. Lidi už jsou vyčerpaní, unavení a znechucení. Ode dneška platí, že v obchodech, v HMD a jiných frekventovaných místech jsou povinné buď respirátory FFP2, nanoroušky a nebo dvě chirurgické roušky přes sebe. Patřím mezi skupinu lidí, kteří si myslí, že se stejně nic nezmění a tato nová pravidla nepomůžou.
Když srovnáme situaci na jaře 2020 a dneska, tak jde o úplně jiné chování lidí. Na jaře si každý dával pozor a byli jsme na sebe opravdu ohleduplní. Česko v podstatě nefungovalo. Mnohé firmy vyhlásily Home office, nejezdilo se a nechodilo nikam, ani na návštěvy. Dnes je to jinak. Stále se chráníme a v obchodech nebo MHD dodržujeme nařízení a je to tak dobře. Ale málokdo se v MHD nakazí, což už ukázalo několik studií. Co je tedy jinak?
Polevila totiž obezřetnost lidí. Touha po sociálním kontaktu nás nutí se setkávat, navštěvovat se. A zde je pravděpodobně kámen úrazu. Kdo z nás za posledního půl roku byl u někoho na kávě či na pivu? Kdo z nás navštěvuje různé firmy, kde jsou zaměstnanci bez roušek? Je nás dost? Dost na to, abychom šířili virus?
Za mě ten problém vidím právě tady. To, že se chceme potkávat a potkáváme se. Tu na kávu, tu na čaj, tu na návštěvu k rodičům, nebo na obchodní schůzku. Návštěvy jsou dlouhé, povídáme si. Máme roušku?
Jenže ono se není čemu divit. Vláda, která měla být ta morálně silná a správná, selhala. Prymula dokonce 2x. Nikdo z nás nebyl pochválen za úspěšné kolektivní zvládnutí viru na jaře a navíc si tyto zásluhy za zvládnutí přivlastnila vláda a chlubila se jimi všude i ve světě. No a my jí to teď kolektivně vracíme.
Výkyvy v rozhodnutích, které připomínají spíše testování PR kampaně, z nás dělají pokusné králíky a my to cítíme. Nerespektování opatření je také z části vzdorem proti vládě. A tomu všemu nasadila korunu média, která v touze za senzací a sledovaností dávala prostor snad každému, kdo slovo Covid uměl vyslovit. Od režisérů, přes herečky, zubaře i podnikatele. Tihle všichni se vyjadřovali „erudovaně“ k epidemii, k tomu, jak ji zvládnout a jak nejlépe očkovat. Naproti tomu jsem bohužel nezaznamenal větší erudovanou debatu, opravdových odborníků, která by byla propagovaná více než jiné rozhovory. A to je tedy taky dost smutné... (prosím za prominutí mého sentimentu).
Díky historickým zkušenostem máme jako národ zakódován v DNA jakýsi vykřičník, který nás upozorní na manipulaci. A tento vykřičník se spustil. Nejsme asi moc velcí bojovníci, ale tak nějak si okolo sebe vytvoříme vlastní svět. Únik před realitou. A to jsou ta naše kafíčka a pivka...
