V poslední době mám takový divný pocit, že jsem si v průběhu svého dosavadního života stačil osvojit pár ne příliš praktických názorů, které mi celkem dosti komplikují pochopit, co se v současné české společnosti vlastně odehrává.
Možná za to může E.M. Remarque a jeho stále aktuální podrobný popis slabostí a neduhů moderní měšťanské společnosti. Stačí si přečíst Černý obelisk nebo Tři kamarády a člověk celkem bez nějakého velkého duševního úsilí zjistí, že časy se sice mění, ovšem s překonáním některých starých myšlenkových vzorců to jde o poznání hůře.
Právě při čtení knih tohoto dnes již bohužel spíše lehce zapomenutého německého spisovatele jsem si řekl, že se v průběhu svého života pokusím vyvarovat jedné z velkých pastí lidského uvažování, která spočívá na neustálém dělení na MY a ONI. Ne vždycky se to hned na poprvé podařilo, ovšem mám pocit, že s přibývajícím věkem jsem v tomto boji s mým vlastním ne příliš pěkným já přece jenom úspěšnější.
Logika tohoto uvažování je velice svůdná a geniálně jednoduchá. Z tohoto důvodu je také tolik populární právě v dnešní uspěchané době, která nijak zvlášť nepřeje hloubavým učencům žijícím v sudu. Každý člověk žijící v minulosti či v současnosti musel a musí řešit spoustu otázek v oblasti mezilidských vztahů, které s sebou běžný život přináší. Je celkem jedno, zda se jedná o určení nejlepšího kamaráda na základní škole či o rozhodování u volební urny.
Úkol je to vždy těžký a nalezení odpovídajících řešení může ve spoustě případů mít podobu náročného duševního souboje s vlastními dosud platnými názory na ideální svět, které si pečlivě budujeme a chráníme od svého dětství.
Každá duševní aktivita týkající se vytváření vlastního názoru na lidi okolo nás vyžaduje hlavně čas a ochotu vcítit se alespoň z části do uvažování druhých - a to i tehdy, pokud se nám jejich názory z různých důvodů nezdají správné či logické. Obojího se nám dnes ale často zrovna mnoho nedostává a proto je tak lákavé ponechat nějaké složitější myšlenkové pochody stranou a jednoduše si stanovit: to jsou ONI a jsou vždy jenom špatní – to jsme MY a jsme vždy jenom dobří. To je můj nepřítel. To je můj idol. Basta. Žádná smysluplná diskuze nad případným "proč?". Žádné pochybnosti. Advocatus diaboli nemá nárok na slyšení. Což je škoda.
