Na téhle stránce se dají najít příspěvky o všem možném. Některé jsou tak zajímavě napsané, že má člověk chuť přečíst si je třikrát i čtyřikrát během jednoho dne a ještě o nich přemýšlí při přecházení rušné křižovatky na Evropské či během vážného rozhovoru s nervózním panem ředitelem. Dále tu nalezneme obrovskou skupinu šedého průměru, což je tvorba, která sice bohužel zásadním způsobem nenadchne, ale zase ani neurazí. To není vůbec taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát na první pohled. A nakonec tu máme ještě jednu skupinu literárních výtvorů, která podobně jako ta první nutí pozorného čtenáře k opakované četbě. Je to skupinka článečků tak prostinkých, že se v nich osobně vždycky snažím alespoň na potřetí najít nějakou skrytou moudrost z jiné dimenze, abych se nerozbrečel zoufalstvím. No a právě téhle grupě bych se rád věnoval trošku podrobněji.
Tato literární produkce není prostoduchá kvůli tomu, že by se zaměřovala na "jednoduchá" a všem snadno pochopitelná témata. To chraň bůh...Je přeci fascinující, když si někdo dá práci a dokáže sestavit krásný článek, kterým může opěvovat věci pro nás tak často nesamozřejmě samozřejmé jako je krása pole posetého rudými květy vlčího máku či klid vyzařující z noční oblohy. U mnou obecně kritizovaných výtvorů je tomu právě naopak. V naprosté většině se jejich ambiciózní tvůrci zaměřují na problémy komplikované, jejichž rozřešení by zasluhovalo Nobelovu cenu za mír, kterou by autorovi místo nějakého staříka ve fraku osobně předávala božská Angelina Jolie. Takovými vděčnými hitovkami jsou zejména témata zahraničněpolitická, někteří ovšem nepohrdnou i tématy tuzemskými, hlavně v čase před volbami a těsně po nich. Ať už se v nich píše o Ukrajině, Iráku či o neomylnosti či totální tuposti nějakého českého politika - mají jedno vždy společné. Chtějí se tvářit jako jakási vyšší zjevená a jediná přijatelná pravda, i když se jedná o pouhý osobní názor pisatele. Což je dosti znatelný rozdíl. Zjevných pravd je totiž dle mého osobního názoru na světě spíše pomálu a v naprosté většině je závazně stanoví bytosti, kterým říkáme matky a manželky. U všech ostatních věcí si můžeme dovolit ten luxus, že se podíváme na problém z obou stran nebo že si dokonce můžeme zahrát roli ďáblova advokáta. Vždy bychom tak ale měli činit s jistou úrovní, na které si naše evropská civilizace tak ráda a tak často neprávem zakládá. To znamená hlavně naučit se umění argumentace - uznávám, že je to náročné, ale zase jaká slast pro autora, když dokáže svůj článek postavit na základně solidních argumentů a může si tak odpustit to stupidní pokřikování po ostatních, že jsou to rusofilové, vražední zastánci potratů či spiklenci chtějící zničit hodnou katolickou církev.
