Co bych napsal Helence do Troje

Milovaná Helenko, právě jsem se dozvěděl od té staré nahluchlé sousedky z druhého patra, že jsi si dnes dopoledne sbalila pět kufrů Samsonite a odstěhovala se i s těmi dvaceti páry italských lodiček někam k botanické zahradě do Troje za týpkem jménem Paris. Nebudu zapírat...jsem z toho zdrcen. Ani dva kvalitně připravené šálky čaje Earl Grey v kombinaci s gumovými medvídky mi nedokázaly přinést tolik potřebnou úlevu. Přemýšlím..dumám..čumím na bílou zeď s tupým výrazem poslance po obědě. Ze všech stran se mi navíc dostává rad, co mám nyní dělat. Dle naší mamá bych Ti měl dát pár na zadek (opět mi při této příležitosti připomněla, že jsem nikdy neměl věřit dívce, která neumí připravit smažák), materialisticky založený děd mi naopak navrhuje získat si znovu Tvoji přízeň exkluzivně vybroušenými démanty z tajemné Indie - či zlatem, které bych dle jeho názoru mohl získat vypleněním Athén..chudákovi asi pořád nedošlo, že Řecko už na tom není tak dobře jako za starých dobrých časů, kdy si tam na ulicích filozofové příjemně žili v sudech. Zato bráška mi jako jediný zatím neporadil vůbec nic, protože je zase něčím zkouřený..tak se pořád jenom hihňá, poslouchá Boba Marleyho a za stodolou začal dneska stavět obrovského dřevěného koně..prý se mi bude jednou hodit..