Mám se bát své kreditní karty?

Platební karta. Ano, ta malá plastová kartička, díky které si můžeme koupit cokoliv. Dnes už ji máme asi všichni. Bereme jí jako běžnou součást naší peněženky. Používáme jí každý den. Je to přece tak snadné, rychlé, jednoduché.  

A bezpečné. Nebo ne?

Varování ohledně platebních karet čteme pořád. „Pozor na výběry z bankomatu!“ „Pečlivě si zakryjte ruku, když zadáváte PIN“ „Neposílejte údaje o kartě emailem“. To známe (snad) všichni. Ale asi Vás překvapí, že za zneužití platební karty si nejčastěji můžeme my sami.

Co můžu zachránit já sám?

Co tedy vlastně děláme špatně? Pokud máte možnost si zvolit svůj PIN, tak si tam prosím nezadávejte příliš jednoduchou kombinaci (mám na mysli 1234 nebo rok narození apod.). A neukládejte si ho ani do mobilu. Při krádeži platební karty dost často ukradnou i ten mobil a tam hledají PIN jak první.

Ale hlavně nikdy, opravdu nikdy nedávejte svojí kartu z ruky. Nikomu. Platební kartu mějte pořád u sebe. A když už jí dáte do ruky obchodníkovi, tak jí musíte mít pořád na očích. Nikdy nenechte odejít číšníka s Vaší kartou. Jděte s ním, nebo mu řekněte, ať přinese terminál k Vám. A sledujte, jestli si někdo neopisuje údaje z Vaší karty. Na platbu přes internet totiž stačí číslo karty, datum platnosti a CVV/CVC kód.

Mám taky jednu otravnou radu. Pravidelně si kontrolujte transakce na účtu, ke kterému máte kartu. Ano, i k tomu slouží internetové bankovnictví. Když už to banky takhle hezky vymyslely a naservírovaly nám to na zlatém podnose, tak asi stojí za to třeba jedenou za týden kliknout na svůj účet. Tu minutu už někde vyšetříte. Někteří podvodníci totiž strhávají pravidelně menší částky, takže si toho nemusíte všimnout třeba několik let. Ale za tu dobu přijdete o hodně peněz.

A teď jedna intimní otázka. Jaký máte na své kartě denní limit? Nevíte? Zkuste kouknout na internetové bankovnictví, tam by to mělo být. Nebo se zeptejte ve své bance. V každém případě se vyplatí mít nastavený limit rozumně. Tak, byste mohli dělat běžné transakce, jak jste zvyklí, ale zase ne moc vysoký, aby byla případná škoda co nejnižší.

Když se obchodník pokusí načíst kartu na jiném terminálu a bude Vám tvrdit, že ten původní nefunguje, může mít pravdu. Ale každý terminál musí vydat potvrzení, že platba neproběhla. Řekněte si o něj a někam si ho uložte.

Taky vždycky hned vyhodíte doklady o transakci kartou? Nedělejte to! Doklady si nechávejte. Až když si zkontrolujete výpis z účtu, tak je můžete zahodit.

Dobré zprávy nakonec

Banky na nás myslí. Tedy v první řadě na sebe, ale tím pádem i na nás. Mají vytipované podezřelé transakce a podezřelé destinace. Pokud se tedy bance něco nezdá, tak transakci zablokuje a zavolá Vám. S tím mám osobní zkušenost – platba v Malajsii je podezřelá.

No a co když se něco stane? Pokud je chyba na straně banky (provede neautorizovanou transakci), tak Vám vše vrátí. Ale chvíli to trvá a samozřejmě je kolem toho dost dohadování. Pokud je chyba na Vaší straně, je to horší. Povinná spoluúčast v případě ztráty nebo odcizení karty je 150 Euro. Na všechno se můžete pojistit. Podle výše limitů Vás to bude stát od 150 Kč ročně, ale klidně taky 1000 Kč ročně. Jo a podle zákona máte nárok na vrácení peněz, pokud se zaúčtovanou platbou bez přítomnosti karty (tedy na internetu) nesouhlasíte.

Pro další zajímavé články jděte na můj  blog zde. Doporučuji také  domy hrůzy či má  videa na YouTube.