Dříve jsme se učili, jak přežít v drsné divočině jen s pomocí dvou sirek a tátovy dýky. Nyní, když již s jistotou víme, že díky našim alergiím a vyrážkám je přežití v divočině zcela nemožné, se učíme přežít v otevřených kancelářích.
Doba ledová
V otevřených kancelářích však platí podobné zákony jako v divoké džungli. Chceme-li přežít, musíme mít své smysly neustále nastraženy pro případ nouze. Šéf či zvědavý kolega jsou zpravidla mnohem rychlejší než zavírání internetového prohlížeče. Pokud jste lapeni, je třeba zahájit úhybné manévry. Třeba něco ve stylu: „Právě jsem hledal naše kvartánové výsledky a podle mého názoru je třeba provést refundaci dealokací.“ Z kořisti pak stává lovec a nebezpečná situace je zažehnána.
Hlavní zákon open space zní: „Prostupnost přepážek se mění s tématem hovoru.“ Pokud telefonujete se zákazníkem ohledně o poslední dodávky psích konzerv do ruského supermarketu. Zdá se být přepážka pevná a neprodyšná. Jakmile však zavolá vaše přítelkyně a chce se bavit o předešlé noci, z přepážky se stává tenký papír a veškerý ruch v okolí ustává. Vše ztichne, v celé kanceláři jste slyšet jen vy a zatajený dech vašich kolegů. Proto se doporučuje si vyvinout vlastní kódovaný jazyk pro komunikaci s blízkými. Pro inspiraci nabízím výňatek s podobného slovníku:
večeře – zápis z jednání
víno – výkaz
polibek – zboží
zapálit svíčky – vyplnit docházku
milování – fakturování
Pokud budete používat podobný slovník, stěny zůstávají tlusté. Považte koho by zaujal následující rozhovor: „Večer bych mohl udělat zápis z jednání a přinesu nějaký starý výkaz. Pak by jsme vyplnili docházku… No a pak by jsme mohli fakturovat. To jsem rád, že souhlasíš, posílám ti zboží.“
V prostředí otevřených kanceláří přežívají jen nejsilnější jedinci, takoví kteří dokážou rychle reagovat na změny nálad kolegů a výkyvy teplot klimatizace.
