Úřední šikana

Uff, to jsem zase jednou rozčílila – přišel mi dopis z modrým pruhem z úřadu práce. Patrně něco kolem rodičovského příspěvku, říkala jsem si, neb s daným úřadem jinak nemám co do činění – to jsem ale ještě zdaleka netušila, co mne čeká a jak moc mi to zkazí náladu!

Co je to úřední šikana jsem si zažila, už když jsme se s manželem – cizincem – v Čechách brali – co je to stálo času, peněz a energie všechno vyřídit. Nechápu, jak tohle by mohl někdo dělat pro peníze – leda masochista vyžívající se v pochůzkách po úřadech a placení poplatků za snad jakýkoliv úkon.

V dopise z úřadu práce jsem si přečetla, že od 1.1.2012 je v platnosti jakási novela o státní sociální podpoře, díky níž musím k nároku na dávku předložit od 1.10.2012 vyplněné přiložené vlastnoruční prohlášení. I jala jsem se i s dvouletými dvojčaty vydat na úřad a toto prohlášení odevzdat, aby mi nárok na rodičovský příspěvek nebyl zastaven či dokonce odejmut, jak znělo v závěru dopisu – právě byl totiž úřední den, který je jen dvakrát v týdnu.

A protože zřejmě díky tomu, že je manžel cizinec, je třeba ještě doložit potvrzení z ministerstva vnitra o přihlášení k pobytu na území ČR, potvrzení o přihlášení na adrese v ČR a jeho průkaz totožnosti. I vzala jsem s sebou manželův pas, jeho doklad o trvalém pobytu, kde je uvedeno, že zde má trvalý pobyt, adresu toho pobytu a zároveň to, že jeho pobyt zde je udělen na základě zájmu ČR.

I dorazila jsem na úřad práce, plný lidí, ať již maminky s malými dětmi či starší lidi, někteří z nich nemocní či právě dorazivší po pobytu v nemocnici – všechny je totiž zřejmě vyděsila věta, že všechny doklady se musí předložit do 8 dnů od doručení té báječné zprávy, jinak vám hrozí již výše zmíněná sankce v podobě zastavení, odejmutí či nepřiznání dávky.

Obsadila jsem se tu tedy svými dětmi poslední volnou židli, vysvlékla je v té přetopené místnosti ze zimního oblečení a chystala se vyplnit formulář mající 6 stran. Bylo před námi ve frontě na naši přepážku 10 lidí, tak jsem si říkala, že to alespoň stačím vyplnit, zatímco Elí dostala záchvat pláče, zřejmě díky tomu, že bylo všude plno lidí, lehce chaos a při vyplnění jsem jí nemohla chovat na klíně, nepomohlo ani autíčko, ani lego panáček, nic. S úlevou jsem ocenila jejího bratra, který se spokojil s bagrem a nechal mě to lejstro vyplnit.

S klidnou myslí a dobrým naladěním jsem začal vyplňovat – jméno, adresu, zda mám nějaký zdroj příjmu a v jakém státě, jakou dávku pobírám, jaká je má rodinná situace – kde žije manžel, děti. Trochu jsem se zarazila v případě otázky, v jakém státě a u jakého praktického lékaře jsem zaregistrována a od kdy a kde jsou u dětského lékaře zaregistrovány děti. Více mne překvapila kolonka: Jaké aktivity mohu pro doložení svého bydliště za sebe dále uvést (činnost v zájmové organizaci, členství v kroužku) – děti jsou malé a při péči o ně a práci na částečný úvazek již opravu nemám na členství v zájmových organizacích čas ani sílu. Vyplňuji tedy alespoň zaměstnání manžela v ČR, předplatné časopisů v ČR a do kolonky Jiné skutečnosti, které bych ráda uvedla píši: žiji v ČR od narození já i děti, nikdy jsme já ani ony v jiném státě trvale nežili. Trochu mnou již cloumá zlost, proč je třeba toto vyplňovat, kdo a za jakým cílem tohle vymyslel a kolik času bude stát zpracování a vyřízení všech takto podaných formulářů. Načež zaškrtávám, jaké dokumenty mohu přinést, a předložit k ověření mého prohlášení – doklad o vlastnictví nemovitosti (jak jinak než na hypotéku), pracovní smlouvy, doklady o zdravotním pojištění v ČR, doklady u registrace u lékařů, doklad o vedení účtu, oddací list… Ano tohle vše mohu přinést a dokázat, že stále žiju v České republice. PROČ ale po mě tohle proboha stát chce??
Je cílem ušetřit – vyplatit těch dávek méně, protože někteří méně odolní jedinci to možná v průběhu toho procesu vzdají? Já tedy ne, protože těch 7 tisíc je s dvěma malými dětmi stále podstatnou součástí našeho rozpočtu! Je snad cílem více vytížit státní úředníky? Jen doufám, že ne - ti již toho v poslední zažili také víc než dost… A nutno dodat, že navzdory zahlcenosti, se snaží být vsřícní a příjemní, seč mohou.
Jako vrchol všeho se ale dozvídám, že to, co jsem vyplnila a dobrovolně navrhuji předložit a ani předložené manželovy doklady nestačí! – Je třeba zajet na cizineckou policii a vyžádat si pro něj další potvrzení od nich… To už se přiznávám, je i na mne moc.
Oblékám děti a s částečně němým úžasem a bojovným odhodláním podat stížnost na MPSV odcházím. Volám ještě manželovi do práce, zda jejich personální oddělení mlže tohle pro něj vyřídit, neb on již nemám ani den dovolené a na cizineckou policii, kde bych trávila celý den mezi lidmi v období, kdy je skoro každý nemocný, mne s nimi nikdo nedostane, uvidíme.
Napadá mne nakonec ještě jeden důvod – že by si snad stát sám uvědomil, že už je toho trochu dost a lidé by se tedy mohli raději rozhodnout pro to žít jinde?
Přiznám se, že mne to tedy poprvé v životě napadlo.