Turecký deník aneb Zážitky z Ankary 5. Mám tureckého bobříka!
V praxi to vypadá tak, že se manželovi udělá špatně, nemůže dýchat, bolí ho okolo srdce. Je lehce (no, lehce je spíš eufemismus) panický a všichni okolo ještě víc. Zatímco oni většinou říkají „ala, ala“ a cosi dalšího, čemu už nerozumím, on jim asi říká, co mají dělat – bohužel jak ví, že tady mu můžou pomoct hlavně oni, zapomíná už to říkat mě, takže já většinou nevím, o co jde a on v tom zmatku zásadně nepřekládá a ani nemám moc sílu mluvit, natož ještě anglicky, což je mu tady k ničemu. Teda kromě toho, že by mi dost pomohlo, kdybych byla alespoň v obraze, o co jde. V první nemocnici vyloučili infarkt, prý je to svalové napětí, křeč. Dostal injekci a přijel domů.
Druhý den jsme jeli nakupovat. My s manželem chodili svobodně (ano, svobodně, protože máte-li dvouletá dvojčata, tuhle chvíli svobody opravdu oceníte!) po nákupech, zatímco děti si v zábavním parku užívaly legraci s tetou a strejdou. První kolotoč, autíčka, trampolína, klouzačky a balonky… prostě ráj. Teda do té chvíle, než se manžel zase zastavil a nic neříkal, jen si sahal na hrudník a obličej zkřivený bolestí. Byli jsme jen spolu, takže mi říkal, že nemůže dýchat, zase hrozná bolest. Posadilo jsem ho na nejbližší křeslo a šla najít děti – v zábavním parku, kde jsme se měli sejít, nebyly.
Ani děti, ani teta se strejdou. V parku plno členů obsluhy a tak se jich ptám – mluvíte anglicky? (jasná odpověď je: ne), pak už svou lámanou turečtinou stylem: „já turecky jenom trochu, dvojčata – moje děti, holčička a kluk“, ukazuju, že byli tady a dělám výrazem obličeje otazník, jestli tu jsou, popřípadě jestli neví, kde jsou? Neví, jak by mohli, právě si vystřídali služby – vysvětlujeme si nohama a rukama. Vidí mou zoufalost – nemám s sebou telefon a na manželovu nefunguje roaming (proč si ho zase nezařídil?!). Chlapík se mi fakt snaží pomoct a navrhuje, že mi pomůže zavolat. To je moc prima, ale já neznám číslo a ani nevím, co bych jim řekla… takže ze sebe zase dostávám své střípky turečtiny: „ano, ano, moc děkuji, můj manžel“ a ukazuju, že je tam a půjdu pro něj (připadám si trochu jako negramot a trochu jako mim, kdo nás sleduje z dálky, asi si spíš myslí, že jsem mimo). Běžím za manželem a vše mu vysvětluji. Pomalu, ale přeci dojde k nákupnímu centru, kde se dovolá sestře a přichází i s dětmi. Potom klasika - děti se na nás vrhají, přičemž na tatínka to nejde a maminka obě děti najednou těžko pojímá, takže si sedám a nabízím každému jednu ruku a jedno koleno, což neuspokojuje ani jedno z dětí, chtějí mě pro sebe celou, každý. Takže se spouští šílený řev, který Yukselovi moc klidu nepřidává. Nicméně švagrová běží do lékárny, přináší jakousi červenou náplast a lepí mu ji na tu šíleně chlupatou hruď, takže to, zdá se, moc nefunguje. Chvíli čekáme a pak přináší pravděpodobně analgetika, což se tedy domnívám, neb v tom zmatku zase ničemu nerozumím a jsem jen ve vleku věcí – jsem ráda, že jsem uklidnila děti a čekám a snažím se pochopit, co se bude dít.
Přijíždí taxíkem druhý švagr a veze nás autem domů. Erdík je naštvanej, že nemůže dělat tůtů.
Načež druhý den ráno mi manžel sděluje, že odjíždí na testy do nemocnice. V noci se dovolal známému doktorovi, který vše zařídil, a hned ho vezmou.
Tomu říkám cvíčka v cizím jazyce – minimálně půl dne budu s dětma bez tlumočníka! Nebudu, říká manžel, koupili anglicko-turecký a turecko-anglický slovník a do mobilu mi stáhl jakousi aplikaci, která je taky jako rychlý slovník. Neděsím se, věřím, že brzo dorazí a však už se tu nějak domluvím. Nakonec to není tak strašné, mám základní slovní zásobu – jména dětí, jména členů domácnosti, jídlo = yemek, ne = yok, ok = tamam a terasa = teras, pak mám dvě ruce a taky sadu pastelek a papír, takže co negestikuluju rukama, můžu nakreslit. Paráda, nouze naučila Dalibora housti a mě třeba nakreslit sušák na prádlo, taky už umí říct „na zdraví!“ – „çok yaşa“ a co je třeba se doučit je čas – jednak hodiny, abych stále nemusela vyskakovat na křeslo a ukazovat, že děti budou jíst v tolik a tolik, koupat se tehdy a tehdy atd. Umím jen „rok“ a „měsíc“ (díky velikostem na dětském oblečení ;)) a to je teda dost neoperativní časová linie.
Olga Daskin
Óda na práci
Pátek večer Elí: „Mami, když mám opravdovou peněženku a v ní ty kartičky (permanentka na vláček na Žofínském ostrově, karta do petcentre) a hodně peněz (15,- Kč), tak to už bych mohla být opravdová maminka, že jo?“
Olga Daskin
Den jako vymalovaný
Je krásné se ráno vzbudit do modré oblohy a svitu slunce, slyšet ve dvoře ptáky zpívat a na okně vidět všechno kvést.
Olga Daskin
Slabost
Ačkoliv si moje děti myslí, že maminka je něco jako polobůh nebo přinejmenším chodící wikipedie, jsem pořád jenom člověk a mám dost slabin. Jednou z nich je bezesporu slabost pro červený hrnek s bílým vnitřkem a nápisem Nescafé.
Olga Daskin
Turecký deník - šílení poprvé
Zatímco v poklidu večeříme v kuchyni a děti si malují v obývacím pokoji, přijde do kuchyně Elí, aby nás sdělila, že Erdík je celej počmáranej – „Takhle“, ukazuje po obličeji, „je celej červenej.“ Za chvíli se přichází Erdík sám pochlubit – červenou barvu má po celý puse a bradě – odkládním se ledabyle od stolu a ptám se ho: „Není to krev, že ne?“, načež z dosavadní úrovně lenochoda přejdu do tempa závodního chrta a v pikosekundě mu stírám tu krev z obličeje a snažím se najít zdroj krvácení.
Olga Daskin
Můj otec je veverka
Fakt. Vlastě jsem to nevěděla celých 35 let, až dneska mi to maminka pověděla a přitom to bylo jasný už dlouho. A začalo to tak nevinně.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 941x