Proč miluju svojí sestru

1. Protože mi 100% vždycky dokáže zvednout náladu2. Protože je z jiný generace a tak všechno technické pochopí, aniž by si četla návod, který si já – pocházející z generace návodů – jsem líná přečíst3. Protože umí věci, co já ne a tak se hezky vykrýváme4. Protože má jiný vkus, a tak si nelezeme do zelí5. Protože má jiné chutě, a tak já jí na Vánoce nechávám ořechy a ona mě zase rohlíčky6. Protože je sice úplně jiná, ale v něčem jsme vlastně úplně stejné, a tak si rozumíme   

Teda ale v čem si rozhodně rozumět nemůžeme, jsou naše úchylky.

Když mi večer během chatu napsala zprávu, že je na vrcholu blaha, protože jí dorazil očekávaný balíček slasti, trochu jsme se bála, co se dozvím vzápětí – ale že mne to hned nenapadlo… třináctery ponožky! Úplně ji vidím, jak se nad tím balíčkem rozněžnila – dvoje zdravotní, se speciálním lemem, dvoje se silně zpevněným kontníkem na její bolavou nohu, další … a další… a další…, co už mi vážně neutkvěly!

Co mi ale rozhodně v hlavě utkvělo je to, jak se celá rozplývala, když mi to líčila – úplně se při tom vznášela na obláčku radosti, dokážu si představit, jak jí při tom zářily oči štěstím. Byla z nich tak nadšená, že mi obratem poslala malou ukázku toho pokladu fotkou.

- Přiznávám, ani to se mnou nehlo. Ponožky, navíc ke všemu takový ty sportovní, trekový či jaký, totálně neveselý, nevtipný, antisexy. Takový, který jsme si koupila jen jednou v životě na trek do hor a moje nohy z nich byly tak šíleně zničený, že jedna účastnice naší výpravy pronesla (při pohledu na mou jindy celkem něžnou nožku), že něco takovýho viděla jenom v dokumentu z polární výpravy…

Tahle úchylka je opravdu jenom její. Když jsem si na Vánoce zapomněla k našim přibalit do kufru ponožky a troje si musela koupit v místní galanterii, potěšilo mne, že byly docela hezký (veselý a proužkatý), měla jsem z nich radost, ale když mě v nich viděla Hanele, měla jsem pocit, že nemít o 5 čísel menší velikost, snad by mi je i stáhla z nohy!

A jak byla zklamaná, když jí letos Ježíšek žádný nepřinesl (pravděpodobně na rozdíl od těch ponožkami obdarovaných). Dokonce tak, že ač je slušně vychovaná, s výrazem malé něšťastné holčičky, která nedostala panenku, pronesla pod stromečkem zcela vážně a upřímně: „Letos jsem nedostala žádný ponožky…“ – S odstupem času vůbec nechápu, jak jsme jí to mohli udělat!?

Jsou prostě věci, ve kterých jsme každá jiná, její ponožky mě nechávaj naprosto chladnou, ale čemu teda neodolám já, je o tom napsat. Klidně ve dvě v noci!