- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Silvestra jsme totiž trávili ve vlaku na cestě z Košic do Chebu – jelo se přes noc, takže jsme měli lůžkové kupé. Romantika, říkala jsem si naivně dopředu a rozhodla se nic neponechat náhodě. S sebou jsem sbalila nejen hezké spodní prádlo, ale i plovoucí svíčky, mističky a různé křoupání, zkrátka nějaké mňamky a něco k připití na cestu.
Z Košic jsme vyjeli někdy večer, takže půlnoc jako taková se odehrávala na nádraží v Ostravě. Zatímco má tehdejší polovička se v kupé příliš neohřála, neboť v tomto úseku byl levostranný provoz a naše kupé mělo jako na potvoru okna napravo. A tak neustále během cesty vybíhal na chodbičku sledovat, co se děje na nádraží, jak jsou na tom ostatní vlaky apod., já připravovala náš vlakový silvestrovský večírek – do misek sypala křupky a jiné dobroty. Malé umyvadýlko v kupé jsem napustila vodou a připravila plovoucí svíčky a sirky s výhledem na sledování, co nás čeká a nemine v dalším roce. Prádélko měla samozřejmě už dávno na sobě. Když se náhodou na minutu objevil, koukal udiveně, co to tam je. „Náš večírek“, usmála jsem se, on si vzal mističku s brambůrky a zase zmizel v uličce, protože se na nádraží zjevně cosi důležitého odehrávalo. OK, vydrž, až se uklidní, připijeme si, zapálíme svíčky a pak se dočkáš, romantika, erotika byly v mých představách na dosah.
Když se nejasnost ve vlakové dopravě vyřešila, konečně znovu vešel, neváhala jsem ani vteřinu a hned se mu ráčila vysvětlit, na co že ty svíčky jsou – je to takový starý zvyk, každý zapálí jednu svíčku a pak se budeme koukat, jak plují a zkusit z toho odhadnout, co nás asi v novém roce čeká – budou-li svíčky u sebe, budeme hodně spolu, budou-li hodně plout, budeme hodně cestovat. Na to se chytnul (zřejmě si hned představil ty daleké cesty vlakem!) a začali jsme. Jen co se svíčky zapálily, vyjeli jsme ze stanice a při přejezdu první výhybky přišla menší vlnka a jednu svíčku spláchla. „A tohle znamená co?“ díval se střídavě na mě a na svou potopenou svíčku. „Nic, na to jsem připravená,“ řekla jsem kvapně a vytáhla náhradní – v balení byly naštěstí celkem 4. Než jsem ji pro něj stihla zapálit, byl zase v uličce.
Když se konečně znovu objevil, ani jsem mu nestihla říct, kudy všude svíčky pluly!, sfoukl je, vytáhl špunt od umyvadla a zavelel: „A jde se spát!“ Nevěřícně jsem zírala a myslela, že to je asi pokus o vtip, nebyl. On se skutečně svlékl, zalezl do svého – předem vybraného lůžka (tak aby dobře viděl z okna) a chystal se ke spánku… Vždyť jsme si ani nedali pusu a nepopřáli do nového roku? A to si mám opravdu zalézt „k sobě nahoru“?! A protože se tak lehce nevzdávám, pod záminkou toho, že je mi zima, jsem se v sexy prádélku vkradla „k němu dolů“ s vidinou příjemně stráveného zbytku noci. Marně, dozvěděla jsem se, že když se víc obleču, zima mi nebude a že se opravdu nemůžeme líbat, protože v tomhle úseku je zrovna pravostranný provoz a on musí koukat z okna!
A tak jsem taky koukala, myslela na to, kam asi v příštím roce všude pojedeme a že to snad nebude všechno vlakem!
Další články autora |