Máme rok a půl stará dvojčata, za tu dobu už jsme si zvykla na to, že budíme pozornost – jednak tím velkým zeleným kočárem, který mi někdy připomíná tank a jednak také tím, že děti jsou okaté, po tatínkovi tmavé a exotické a kočárek tlačí modrooká bledá maminka. Většina zastavení se končí tím, jak jsou děti krásné a co to musí být práce kolem, maminky s dětmi většinou ještě přidávají, že mě obdivují.
Já sebe teda rozhodně neobdivuju, obdivuju svého muže, že se se mnou ještě nerozvedl. Celý den tráví v práci, večer přichází unavený a obtěžkaná nákupem domů (s dvojčecím kočárem se do žádného obchodu v okolí s dětmi nedostanu), ráda bych mu už u dveří dala pusu, pohladila ho, ale většinou jsem touhle dobou už tak znavená, že jsem ráda, že ho pozdravím, pokud možno alespoň přívětivým tónem. V lepším případě voní večeře, v horším se ji nepodařilo udělat, neb děti byly nemocné (v horším případě obě, v lepším jen jedno). V lepším případě se k němu děti vrhnou s dychtivým „Táta, táta!“ a nesou mu pantofle, v horším se zmítají na podlaze v záchvatu patřícího k období prvního vzdoru.
Já alespoň neřeším tíživou finanční situaci, vím, že budu mít dát dětem co najíst, byly chtěné a jsou milované, a když je nejhůř, přijede z dáli moje maminka, aby pomohla a potěšila děti coby úžasná babička a když už opravdu padám po probdělých nocích s horečnatými dětmi na nos, manžel si vezme den dovolené a pomůže mi.
Obdivuju všechny ty maminky, které mají jedno či více dětí a které jsou s nimi sami, které nemají nikoho, kdo by jim s nimi pomohl, když jsou nemocné a které nemají finanční zázemí a manžela, kterému se mohou svěřit se všemi starostmi dne a večer, když přijde z práce, mu do náruče alespoň jedno z dětí strčit.
A obdiv všem otcům, kteří tráví většinu dne v práci, aby zabezpečili svou rodinu a večer přicházejí domů a místo poklidné rodinné atmosféry, voňavé večeře, otevřené náruče milující manželky, tam nacházejí prudné a vztekající se děti a jednu znavenou, více či méně nerudnou matku – jejich manželku. Obdiv a díky, že nás chápete, podporujete a neodešli jste od nás, moc si vás za to vážíme!
