Král je mrtev.....

Zrada ukončila tři století trvající vládu Plantagenetů v Anglii. Barvitých šlechtických rodů je hodně, ale Plantageneti jsou jen jedni. Jejich story je dramatičtější, brutálnější a vášnivější, než co by kdokoli dokázal vymyslet. 

22.srpen 1485, Fenn Lane, jedna míle severozápadně od Stoke Golding, Leicestershire, známější jako Bosworth field.

Slunce vyšlo v 5, ale král Richard už dávno nespal. Posledních pár dnů vypadal velmi nezdravě, spíš hodně špatně. Jedna z možností, proč tomu tak bylo, byla potivná nemoc, kterou do Anglie  z kontinentu rozšířil Henry Tudor a jeho mezinárodní sebranka, ehm, armáda. Jenže Richard onemocněl dřív, než se s Henrym setkal. Nejjednodušší vysvětlení jsou špioni. Neustále cestují tam a zpátky, pohybují se mezi všemi vrstvami obyvatel včetně šlechty a královských rodin.  Protože se Richard  vzbudil mnohem dříve než obvykle, nebyla pro něj připravena ani mše ani snídaně. Richard byl velmi zbožný a bez mše se nemohl ani nasnídat, natož  vést své vojsko bitvy.  Nedovedu si představit, jak hrozně mu muselo být. Srpen, úmorné vedro, slunce pralo do brnění, pod kterým museli být rytíři z pochopitelných důvodů dost oblečení, dehydratace, hlad, nevyspalost, event. i horečka. Podle všeho také Richard postupoval proti slunci. Myslím, že tohle všechno mu trochu kalilo úsudek, Richard strategické chyby nikdy nedělal. Teď ani  nečekal na posily, chtěl mít Tudora z krku. Část králova vojska byla rozmístěna  po Anglii, protože Richard nevěděl, kde se Tudor vylodí. (Ten tak učinil  7.srpna v Mill Bay, blízko Milford Haven ve Walesu.) Richard se na bitvu dlouho těšil. Věřil, že vyhraje, rozdrtí opozici jednou provždy a bude se věnovat normálním  královským záležitostem, kterých měl naplánováno hodně (včetně sňatku s portugalskou event. španělskou princeznou, křižácké výpravy proti Turkům nebo válka s Francií).

Je velmi zvláštní, jak málo se o této zásadní bitvě ví. Většinu zpráv napsali lidé, kteří se buď jen málo nebo vůbec nezajímali o vojenskou taktiku, což ztěžuje jakoukoli rekonstrukci bitvy. (Až o 160 let později  byla  podrobně zaznamenána taktika a rozestavení vojsk,  a to  o bitvě u Naseby, kdy v roce 1645  Parliamentarian New Model Army, které velel Sir Thomas Fairfax a Oliver Cromwell, zničila královskou armádu pod vedením krále Charlese I a prince Ruperta.) U Bosworthu se historici shodnou jen na datu. Podle nejnovějších odhadů a zkoumání měl král Richard k dispozici okolo 8 000 mužů. Tudor okolo 6 000 mužů, z čehož 2 000 byli francouzští žoldnéři. Lord Stanley disponoval asi 3 000 bojovníky a jeho mladší bratr William asi 1 000.  Takže asi tak o údajné trojnásobné přesile královského vojska.  

William Stanley byl prohlášen za zrádce už před bitvou. Zrada Thomase Stanleyho Richarda zaskočila. Ne proto, že by mu věřil (teď už ne). Ale proto, že pro tento případ držel jeho syna, lorda Strange, jako rukojmí. Těsně před svou smrtí Richard vykřikl povel k jeho popravě, ale k té už nedošlo. Došlo ale k setkání Henryho Tudora s Thomasem Stanleym, svým nevlastním otcem a zvlášť také s Williamem Stanleym, ohledně jejich role v nastávající bitvě.

Velitelé obou stran a jejich rytíři jeli do bitvy na koních, v plné zbroji  s mečem, kopím a štítem. Musela to být nádherná podívaná (než se začali bít). Brnění se blýskalo na slunci, vlály barevné vlajky, řítili se ušlechtilí koně....

Bitva trvala dvě až tři hodiny. Nejdříve si tradičně vyměnili pozdravy lukostřelci. Trénovaný lukostřelec byl schopný vystřelit 12 šípů za minutu, některé zdroje uvádějí, že nejzkušenější lukostřelci dokázali vystřelit i dvojnásobek tohoto počtu. Šíp dokázal zranit na vzdálenost 250 yardů (228,6 m), zabít na 100 yardů (91,44,m) a prorazit brnění na 60 yardů (54,86 cm). Dlouhé luky měřily dva metry a měly tažnou váhu 36 až 68 kg) V bitvě u Agincourtu v roce 1415 bylo každou vteřinu vypáleno 1 000 šípů).  Pokračovalo se tradičním bojem na zemi, mečem, kladivem, bodcem, sekerou, začaly se objevovat ruční střelné zbraně, ale byly velmi nepřesné a těžko ovladatelné. Dělostřelectvo hrálo trochu větší roli, i když  děla byla těžkopádná a těžko pohyblivá a ovládala se  ještě hůř než ruční zbraně a taky chyby při jejich obsluze měly dalekosáhlejší následky. 

Bratři Stanleyové nebyli jediní, kdo se do bitvy nehrnul (tuto taktiku provozovali  celý život). Henry Percy, Earl of Northumberland, teoreticky na straně krále,  se odmítl jakkoli do bitvy zapojit, Tudorovi se to nejdřív nelíbilo a po bitvě nechal Northumberlana uvěznit, ale brzy ho propustil a vrátil mu veškerý majetek. 

Z vyvýšeného místa na Ambion Hill Richard viděl, jak se osobní vojska obou Stanley bratrů  konečně pohnula. Také viděl, že přímo před ním, na druhé straně bitevního pole, je Henry Tudor, obklopený jen pár bodyguardy a Sirem Williamem Brandonem, nositelem Henryho osobního praporu s červeným drakem na zelenobílém poli.  (Tudor je jako Stanlyové,  nikdy se nehrne do boje.). Syn Williama Brandona byl nechvalně proslulý Charles Brandon, 1st Duke of Suffolk, do jisté doby nejlepší kamarád Henryho VIII. 

Kdyby se králi Richardovi podařilo dostat se k Henrymu a zabít ho, pak by bitva skončila. Richard  kolem sebe shromáždil svou domácí jízdu  a zahájil poslední útok Plantagenetů v historii.  Richardovo rozhodnutí bylo odvážné, riskantní, zoufalé, trochu pošetilé, ale diky Richardově neskutečné chrabrosti nebylo šílené. Podařilo se mu usmrtit  Tudorova bodyguarda, který byl o hlavu větší než on i  onoho vlajkonoše.  Richard bojoval dál, a když byl stržen z koně,  bil se na zemi. Bratry Stanleyovými byl odříznut  od vlastní armády a legenda říká, že William Stanley našel v křoví královskou korunu, kterou umístil Henrymu na hlavu. Některé legendy praví, že to byl jeho starší bratr Thomas. Král Richard utrpěl mnoho zranění.  Jen na lebce měl 8 brutálních ran, což naznačuje zběsilý útok pravděpodobně více než jedné osoby.  Přestože rány všechny byly způsobeny před smrtí, nelze říci, v jakém pořadí k nim došlo. K většině z nich mohlo dojít až poté, co Richardovi sundali přilbu (a korunu). Na bitevním poli zůstala ležet smetánka Yorkské šlechty. Mnoho Richardových mužů odhodilo zbraně a vzdalo se nebo bylo zajato. Ti, kteří se nevzdali nebo nebyli zajati, byli pronásledováni jako zvířata, mnozí  byli při úprku  rozsekáni zezadu. Richard byl druhým a zároveň posledním anglickým králem, který byl zabit v boji. Tím prvním byl  Harold Godwinson, který zahynul v říjnu  1066 v bitvě u Hastings. První věc, kterou Tudor udělal jako Henry VII, bylo antidatování jeho nástupu na trůn. Čili všichni, kdo bojovali po boku krále Richarda, byli prohlášeni za zrádce s odpovídajícími tresty. 

Richard III. bojoval za svou zemi jako lev.  A zemřel jako král.