Recenze filmu Úsměv - 55 %

Psychiatrička je šokována podivnou sebevraždou svojí nové pacientky. Nejde ovšem o jedinečnou událost, ale o řadu úmrtí za stejných okolností.

Snahu o rozluštění tohoto znepokojivého fenoménu uvidíme v americkém mysteriózním hororu. Jedná se o celovečerní režisérský debut Parkera Finna. V hlavních rolích se nám představí Sosie Bacon, Caitlin Stacey a Jessie T. Usher.

Lékařka psychiatrie Rose Cotter (Sosie Bacon) se ve své nemocniční praxi stará o závažně nemocné pacienty. Jednoho dne je rychlou záchrannou službou přivezena studentka Laura (Caitlin Stacey). Ta tvrdí, že ji pronásleduje přízrak, který na sebe bere cizí podobu a projevuje se ďábelským úsměvem. Doktorka Rose to celé považuje za post traumatický stres způsobený sebevraždou Lauřina profesora přímo před jejími zraky. Laura však najednou zpanikaří, po chvíli nasadí maniakální úsměv a podřízne si hrdlo.

Rose je tím značně šokována. Druhý den ale špatné události pokračují selháním jejího úsudku u jiného pacienta, tudíž dostává týden volna, aby přišla na jiné myšlenky. Být sama doma ovšem rozhodně není lék na Rosino duševní zdraví. Celá ta událost ji totiž zasáhla mnohem více než je ochotná si přiznat, a tudíž by potřebovala spíše společnost profesionála. Oživilo to traumatické vzpomínky.

Špatný psychický stav dokáže divy, ale může to být celé také úplně jinak. Profesor pacientky Laury totiž také spáchal sebevraždu se stejným modem operandy. Co když nebyl ten usměvavý přízrak v Lauřine hlavě pouze výplodem její mysli, ale něčím, co není z tohoto světa, démonem lačnícím po bizarních úmrtích. Ať je to tak nebo tak, Rose se začínají dít podivné věci. Občas nějaký podivný stín, jindy silný pocit ohrožení. Domácí alarm se zbytečně zapíná. Postupně to všechno nabírá na intenzitě a je to čím dál více podivné. Avšak co se z toho vyvrbí, toť otázka.

První polovina filmu směřuje spíše směrem k dramatu a občasný hororový prvek slouží k oživení. Ovšem je to hodně důležité pro budoucí vývoj děje, kdy se postupně příběh překlopí do fáze jakéhosi policejního vyšetřování. Je to hlavně o kvalitním propojování informací a hledání nových.

Ze začátku je rozjezd velmi pomalý, nicméně pořád lze najít i pozvolnou, a hlavně neustálou gradaci. Zároveň by se to dalo brát i tak trochu jako poněkud delší úvod k hlavnímu námětu filmu. Dozvídáme se všechny důležité informace, které se budou hodit. Celá tato část je ale i tak dostatečně kvalitní, takže to divák rozhodně nebude mít chuť přeskočit.

V detektivní fázi se všechny události ze začátku filmu dostatečně zužitkují. Když už se nemusí zjišťovat moc informací, tak gradace může zrychlovat. Nicméně stále nenajdeme žádná hluchá místa, logickou hloupost nebo neodůvodněný odklon od normální reality. Velmi příjemně se to sleduje a je možné se těšit na to, co nás čeká dál.

Z hororového hlediska tady hlavně najdeme děsivé scény, které se odehrávají v mysli Rose. Ty jsou vytvořeny tak, že to vypadá jako další obyčejná scéna, ale pak se stane něco hrozného a nepřirozeného. Bylo by extrémní to zažít ve skutečném životě, ale na filmovém plátně to už tak zajímavé není. Dále hrají celkem důležitou roli lekačky. Ty nejsou zase tolik děsivé, ale hlavně bodují svojí naprostou nečekaností a některé mají i celkem originální nápad. Ještě se objeví krev a pohledy na brutální sebevraždy, ovšem to asi ani nestojí za řeč. Většinu času by se ovšem tento film asi nedal označit přímo za horor.

Konec filmu se snaží být nejvíce poplatný svému hlavnímu žánru. Ukážou se zde ty nejděsivější a nejméně příjemné scény na pohled, které výrazně překonávají ty ze zbytku filmu. Možná se ale od nich až příliš liší. Tak trochu to působí jako kdyby autoři chtěli dokázat, že umí i více hororové scény. Aby si někdo náhodou nemyslel, že ta spíše dramatická většina filmu nebyla tvůrčím záměrem, ale byla způsobena neschopností. Avšak i přes to je to provedeno tak, že se jedná o kvalitní zakončení gradace celého filmu.

Celý film by se dal brát i z čistě psychologického hlediska. Jako vývoj psychické choroby u člověka, která dokázala stvořit nadpřirozeno pouze za pomoci lidské mysli.  Nad to bychom tady mohli najít i typické fáze srovnávání se s negativní událostí. Najdeme popírání, hněv, smlouvání, deprese i smíření. Nic nechybí. Všechno by se nejspíše dalo zařadit do pojmu post traumatická stresová porucha. Nakonec je pouze na vás, jak se budete na celý příběh dívat.

Celkově se jedná o povedený dramatický horor, který má zajímavý přesah do psychologie a psychiatrie. Žádný aspekt filmu není vyloženě úžasný, ale zároveň tady není ani žádný průšvih. Všechno si krásně sedlo k sobě a vytvořilo komplexní celek. Navíc je to velmi zvýrazněno tím, že jde o celovečerní režisérský debut, a ne dílo ostříleného harcovníka. Od Parkera Linna ještě určitě uvidíme nějaký dobrý horor nebo dokonce kvalitní drama.

Automobily

Rose používá Kiu Sorento, zatímco její snoubenec jezdí v Tesle model S. Její kamarád od policie používá Dodge Charger. V jedné scéně je Rose při přebíhání ulice téměř sražena automobilem značky Hyundai.

Zdroje

https://www.csfd.cz/film/1193629-usmev/prehled/

https://www.imdb.com/title/tt15474916/?ref_=nv_sr_srsg_0