Film Případ Goldman: Lupič, co se ve vězení proměnil v symbol boje proti útlaku (67,5 %)

Aktivistický židovský lupič čelí před soudem obvinění z chladnokrevné dvojnásobné vraždy. Svou vinu vehementně popírá a staví se do role názorového oponenta, na kterého si zasedl nespravedlivý a diskriminační donucovací aparát.

Cesty za tím stát se mučedníkem uvězněným za své přesvědčení dělajícím těžkou hlavu obhájcům budeme svědky v dramatu ze soudní síně na základě významného případu francouzské justice. Ten byl přenesen na plátna kin a filmových festivalů prostřednictvím Cédrica Kahna, jehož díla mají spíše lokální charakter. V roli obžalovaného vyniká Arieh Worthalter, jehož osud mají v rukou především Stéphan Guérin-Tillié a Arthur Harari.

V roce 1974 byl za sérii ozbrojených přepadení majících za následek smrt dvou nebohých lékárnic odsouzen nekonformní židovský aktivista Pierre Goldman (Arieh Worthalter), který ovšem v případě obou nešťastnic tvrdošíjně trvá na své nevinně. Po necelém roce od uvěznění a krátce po vydání jeho značně polarizující knihy byl původní rozsudek zrušen a předán původnímu soudu k opětovnému projednání, které mapuje právě tento film.

Jeho jedinou nadějí na spravedlivý trest se navzdory vzájemné nevraživosti stává ambiciózní advokát Maitre Kiejman (Arthur Harari). Zatímco se on snaží metodicky vést obhajobu ve prospěch svého klienta, tak on mu v touze po prezentaci svých názorů a vyvolávání společenského neklidu neustále hází klacky pod nohy.

Úvod procesu se zaměřuje na seznámení s původem a minulostí samotného Goldmana, čímž nám jsou osvětleny motivy jeho povahy a myšlenek vedoucí jeho kroky životem. Záhy už přistupujeme ke konkrétnímu případu vražd, protože u ostatních méně závažných přepadení ze série je vina nepochybná. Díky kritickému nedostatku hmotných důkazů hrají prim četná svědectví svorně se shodující v osobě pachatele. Ty se Kiejmanovi sice daří zdatně zpochybňovat, ale to by nebyl Goldman, kdyby dokázal mlčet a nesršet obvinění z utlačování a zaujatosti všude kolem. Je možné, že se z něj nakonec stane mučedník trpící za své přesvědčení, protože nakročeno má velmi dobře.

Audiovizuální zpracování je velmi komorní a za žádnou cenu na sebe nestrhává pozornost. Obrazově nevyužívá žádné samoúčelné efekty a drží se především odstínů šedé posilujících celkovou neutěšenou atmosféru snímku. Z pohledu zvuku jsou nejdůležitější hlasové projevy jednotlivých postav doplněné často bouřlivou kulisou Goldmanova davu podporovatelů. Přidání hudby by za těchto okolností mohlo být spíše rušivé, tudíž tady žádnou nenajdeme.

Technická stránka má především za úkol zajistit, abychom si mohli co nejlépe vychutnat výborné a nadmíru osobité herecké výkony bez toho, aby cokoliv odvádělo naši pozornost. Vzhledem k soudnické povaze snímku dostávají nejvíce prostoru právníci na obou stranách sporu, kteří se této důležité úlohy zhostili na výbornou. Probíhá mezi nimi permanentní přehazovaná, ve které se každý snaží prosadit svou verzi pravdy a přechytračit toho druhého. Jejich přístupy k věci jsou diametrálně odlišné, tudíž jejich vzájemné střety vyvolávají výrazné jiskření, které diváci dozajista ocení.

Nesmíme zapomenout ani na svědky, kterých se tady postupně vystřídá více než dost a jejich pozice zdaleka není tak silná. Advokáti se chytají každého jejich zaváhání, a nakonec na nich nezůstane jediná nit suchá. Za výhru mohou považovat pouze odolání svých výpovědí, nicméně i pokud ze soudní síně nevyjdou jako lháři či úplní blázni, lze to považovat za pozitivní výsledek. Jedinou obranou před zmatečním jednáním nebo kompletním utržením ze řetězu se stává soudce a jeho autorita, pro kterého jde až o herkulovský úkol. Všichni dohromady rozehrávají vskutku působivé divadlo, které je radost sledovat a nudy se není nutné bát.

Na tím vším tak trochu odtrženě stojí hlavní hybatel v pohodě Pierra Goldmana, který nás posouvá hlouběji k podstatnějším myšlenkám. Jeho hlava je plná ideálů a představ o dokonalé podobě světa, které řídí každý jeho krok a často ho dostávají do průšvihu. Nikdy neustoupí ze svých myšlenek, i když by ho to mělo stát svobodu nebo dokonce život, což často není ideální volba pro život. Navzdory jeho důležitosti se příliš často nezapojuje a mnoho toho nenamluví, ale co věta, to silná kontroverzní myšlenka vyvolávající bouřlivé reakce. Každá jeho součást neustálé hází vidle do snažení jeho advokátů, tak kdo by se pak divil poněkud napjatým vzájemným vztahům.

Dřímá v něm duše revolucionáře, jehož největší touhou je změnit svět podle svých představ. Nikdy si tak neodpustí prezentovat své názory, které jsou vodou na mlýn spoustě nespokojených a zneuznaných lidí, kterým většinová společnost neustále ubližuje. Goldman se pro ně stává až modlou, která jim poskytuje zastání. Tomu všechna pozornost a často až bouřlivá podpora přitom výrazně nafukuje jeho nabubřelé ego. Ani by se tolik nezlobil za nespravedlivé odsouzení, protože by se mohl stylizovat do role mučedníka, uvězněného za své odlišné názory.

Svými postoji se stává trnem v oku především příslušníkům policie, které považuje za hlavní původce nespravedlnosti. Snaží se, k radosti podporovatelů, prosazovat narativ, že je místo touhy po nalezení a odsouzení pravého viníka pohání rasismus, antisemitismus a skryté zájmy. Nicméně oni sami to Goldmanovi výrazně usnadňují, protože ať byl důvod jakýkoliv, tak jednotliví policisté svou práci odbili a dopustili se množství chyb ovlivňujících vyšetřování. Otázku diskriminace nicméně není možné pominout, protože šlo o velký problém kdysi a do dnešních dní se toho příliš nezměnilo.

Donucovací složky v tom nejsou rozhodně sami, jelikož jsou pouze odrazem společnosti té doby. Tehdy se nehrálo pouze o práva menšin, ale bylo to období velkého společenského přerodu Francie, ve kterém se mladá generace toužící po změnách staví proti staré gargě, jejichž představa uspořádání světa přestává být aktuální. Byl to bouřlivý generační střet, který se nám tento film snaží zprostředkovat v podobě odpovídající historickými skutečnostem, což se povedlo nadmíru kvalitně, důstojně, a přitom divácky poutavě. Konkrétně v Goldmanově případě jsme až na několik změn ku prospěchu filmového zážitku také věrní realitě.

Zapůsobení pomáhá i velmi povedený střih, díky kterému dostanou prostor jednotlivci k projevení svých charakterů a emocí, ale zároveň nebudeme ochuzeni o bezprostřední reakce dotčených osob okolo, čímž je vytvářen komplexní obrázek celé soudní síně. Divák tak nabývá pocitu, jak kdyby byl sám na místě ve víru dění a měl všechno krásně jako na dlani.

Povedené drama z prostředí soudní síně beroucí si na paškál téma diskriminace na pozadí výrazných politicko-společenských změn. Na velmi omezeném prostoru je rozehrán hluboký herecký koncert, který ze skromných možností vykřesal opravdu mnoho. Audiovizuální zpracování se výborně chopilo úkolu zprostředkovat divákům silný zážitek a zároveň na sebe nestrhávat pozornost. Není to přitom pouze o postavách na plátně, ale vypovídá to mnohé o generačním rozkolu, který v té době utvářel podobu Francie.

Celkově se jedná komorní snímek jistý si svou hodnotou, tudíž nemá zapotřebí nahrávat divácké body velkolepými efekty a dalšími nadbytečnostmi. Je to působivý souboj pár jednotlivců proti sobě, kde je v sázce až příliš. Za skromného hereckého obsazení se jednomu justičnímu případu podařilo nastavit zrcadlo celé francouzské společnosti sedmdesátých let a ukázat její chyby v celé své kráse. Dohromady jde o film, který si zaslouží intelektuálně zdatného diváka, protože pouze tak dokáže naplno rozvinout svůj potenciál. Poté dokáže zprostředkovat opravdu kvalitní a hodnotný zážitek.

Automobily

Vzhledem k tomu, že během filmu téměř neopustíme soudní síň, tak tady nenajdeme žádný automobil, který by stál za zmínku.

Zdroje

https://www.csfd.cz/film/1361051-pripad-goldman/prehled/

https://www.imdb.com/title/tt16160622/?ref_=nv_sr_srsg_1_tt_2_nm_6_q_goldma

Současně publikováno na Seznam Médium