Při své návštěvě Edinburghu se polský manželský pár zašel podívat i do místní zoo. Zastavil se u výběhu s medvědem a chvilku jen tak přihlížel. Zničehonic muž z tohoto páru přelezl plot výběhu a vydal se vstříc dravé šelmě.
Šokovaní svědci sledují muže, který ani na chviličku nezaváhá a pokračuje k medvědovi, který příchozího zpozoruje a postaví se na zadní, přičemž vynikne jeho mohutná, silná postava a dvě obrovské tlapy s ostrými drápy. Někteří z diváků již tuší nejhorší a zakrývají oči svým dětem. Muž dojde až k medvědovi, ten se k němu nakloní a olízne mu tvář. Oba mají velikou radost, že se vidí. Bodeť by ne, však to jsou kamarádi z války.
***
V dubnu 1942 potkávají polští vojáci na cestě z Persie do Palestiny mladého chlapce, který si v pytli nese medvídě. Vojákům se medvíděte zželelo a s chlapcem jej vyměnili za několik konzerv, čokoládu a kapesní nožík. Jednalo se o vojáky z 22. zásobovací roty dělostřelectva a medvídě pojmenovali Wojtek.
Jelikož Wojtek ještě neumí sám jíst, dávají mu vojáci mléko s vodou z lahve od vodky, ve které je nakroucený šátek. Možná proto v pozdějším životě preferoval Wojtek pití ze skleněných lahví, hlavně pak pivo.
V každé volné chvilce se polští vojáci Wojtkovi věnují a učí jej nejrůznější kousky. Netrvá dlouho a Wojtek umí salutovat. Rád jezdí v nákladních autech na sedadle spolujezdce a vystrkuje hlavu z okénka. Během volna pak zápasí s vojáky, ale každý souboj končí přátelským olíznutím tváře ležícího vojáka. Naučí se pít pivo a holduje i cigaretám, které ale neumí kouřit, proto je jen žvýká. Dokud je Wojtek malý, nocuje s vojáky ve stanech. Když vyroste, dostane vlastní prostornou bednu, ale po nocích mu je smutno, a tak chodí nadále za svými kamarády do stanu.
V jednu chvíli je však toto přátelství nahnuté. Polští vojáci jsou vysláni do Alexandrie, kde se mají nalodit a přepravit se do Itálie. Britské velení odmítne přijmout na palubu medvěda. Poláci si však poradí a vyřídí Wojtkovi veškeré papíry, čímž ho přijmou do svých řad jako prostého vojína. Wojtek má svůj vlastní služební průkaz a dostává se na palubu. Později je Wojtek povýšen na desátníka.
Ocitá se se svými kamarády a vlastně již kolegy v Itálii a zde se společně zapojují do bitvy o Monte Cassino v roce 1944. Wojtek v bitvě pomáhá s nošením těžkých beden a dělostřelecké munice. Jeho kamarádi později vzpomínají, že mu žádná bedna nikdy neupadla a že pracoval velice zručně. Monte Cassino, ležící na důležité cestě do Říma, je dobyto a polští vojáci s Wojtkem postupují přes celou Itálii a účastní se mnoha bitev.
Na konci války se Wojtek s polskými vojáky nachází ve skotském Edinburghu. Zde se jejich cesty v roce 1947 rozcházejí. Polští vojáci míří ke svým domovům a Wojtkovým novým domovem se stává místní zoo. Ale parťáci na něj nezapomenou a chodí jej pravidelně navštěvovat. I přes zákazy a protesty zaměstnanců zoo přelézají ploty a scházejí se s Wojtkem ve výběhu, kam mu nosí pivo a cigarety. Wojtek umírá v roce 1963 a je mu postavena socha v Anglii a Polsku. V londýnském muzeu Imperial War má umístěnou pamětní desku, stejně tak v kanadském Canadian War Museum v Ottawě.
Na jeho počest je znakem 22. zásobovací roty medvěd nesoucí v tlapách dělostřelecký granát.
