Konečně jsem si koupil pořádnou ženskou

Dlouho jsem váhal, zda se mám uvrtat do vážného vztahu. Když mi však trhovec oznámil cenu za mnou vybranou dívku a navíc potvrdil, že je stále panna, rozplynuly se mé pochybnosti jako ta pára nad hrncem.

Vyhandloval jsem Lady Vilmu za pouhou pětistovku a odnesl si ji domů, kde jsem jí za pomoci dýchání z úst do šlaufku uvedl k životu a mohl tak poprvé polaskat její polyvinylchloridovou tvář. Lady Vilma má atributy opravdové dámy a já se jí tak po krátké známosti rozhodl představit rodičům. Maminka nemohla zadržet slzy dojetí, zatímco tatínek se s poloprázdnou flaškou vodky potácel bytem a volal svým kamarádům, kteří jsou povoláním doktoři, aby se jim pochlubil, jak dobře vychoval svého synka.

Na společné soužití s Vilmou si nemohu v nejmenším stěžovat. Každý den na mne trpělivě čeká doma, až se vrátím z práce či od psychiatra. Na noční život a spanilé dámské jízdy s kamarádkami si příliš nepotrpí. Vilma zbytečně neremcá a sledování fotbalu v televizi přechází s ledovým klidem. Můj sklon k alkoholismu toleruje, jen občas zasyčí. Dokonce je tak tichá, že jsem se musel naučit odezírat z jejích rtů. Vilma povětšinou vše komentuje pouhým Óóóó. Pravda, v kuchyni se příliš nečiní, ale my se stejně soustředíme spíše na ložnici, kde si vycházím vstříc k naprosté dokonalosti.

Vilma má velice lehké kosti, a proto je skutečně výbornou plavkyní. Často tak společně navštěvujeme plavecký areál v Plzni na Slovanech, kde jsme již dobře známá dvojice. Dříve jsme chodili do bazénu v blízkosti našeho bydliště, ale tam jsem byl napaden a nepříliš křivě obviněn z močení do vody. Namítal jsem tehdy, že do vody močí každý a poukazoval při tom na zažloutlý obsah bazénu. Bylo mi řečeno, že to sice možné je, ale že nikdo jiný tak nečiní ze skokanského můstku... Prostě buzerace.

To na Slovanech si na nás lidé ukazují a radují se, že jsme opět dorazili. Někteří si nás dokonce i fotografují, snad jakoby měla Vilma na sobě burkiny. Ty ale nosím já, jelikož při poslední návštěvě koupaliště shledal personál, že mé bermudi se vymykají zažitým představám o slušném kolektivním koupání, načež je ze mne rozzuřený dav násilím strhl. Pak je za všobecného veselí spálil a já vyfasoval třicet ran bičem. Vrchní plavčík nahlas předčítal provozní řád koupaliště, zatímco jeho pohunci trefovali žhavým bičem mé holé pozadí. Našli se i tací, kteří se horlivě začali shánět po kamenech, to aby mi uštědřili pořádnou lekci. Naštěstí je plavecký areál veškerého kamení zbaven a po pár marných pokusech, o vytrhání alespoň pár dlaždiček z bazénu, které by suplovaly kamení, bylo této snahy zanecháno. Od té doby chodím do bazénu jen v povolených burkinách, ale musím se přiznat, že si kolikrát připadám, jako bych byl docela nahý. Někteří muži mne neustále sledují, ale do oči se mi nepodívají. Za to se najde spousta těch, co mají nevhodné řeči směrem k mé Vilmě. Jsou to idioti.

S Vilmou také rádi pěstujeme kulturu. Do divadla už nás sice nepustí, ale příjemné přítmí kinosálu je nakloněno k projevům lásky zamilované dvojice, zvláště pak erotická kina. Mnoho času trávíme na různých sportovištích, nejčastěji pak na minigolfu, kde se mi dokonce již jednou podařilo Vilmu porazit.

Vilma je též velice nenáročná a dobře zvládá dlouhé vyjížďky autem. Nedělá jí žádný problém absolvovat cestu na chatu v kufru auta. A když tam pak sedíme na balkóně a pozorujeme západ slunce, když se žhnoucí oranžová zář zaleskne na její PVC tváři, řeknu jí: "To je ale skvostný konec dne, že?"

"Óóóó".

"Ach, drahá, co kdybychom...?" nemusím ani dopovědět. Vilma dobře ví.

"Óóóó".

Přeci jen je však jedna věc, která mi lehce kalí radost. Ona má totiž Vilma trošičku prořízlou hubu... Ale souprava na opravu duší by měla dorazit každým dnem, tak uvidíme.