Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

Nicméně, svatba jako taková je fajn. Holky se vyparádí, chlapi se utrhnou ze řetězu, rodiče a prarodiče nastávajících si se slzou v oku vypráví dávno zapomenuté příběhy, nejvíce dojatý je pak otec nevěsty, který se jen těžko smiřuje s tím, že jeho maličká princezna přijde během první manželské noci o nevinnost, aniž by věděl, že jeho dcerunka se spustila již ve svých třnácti letech na skautském táboře s o rok starším Olinem, čímž svůj věneček zašlapala do měkké trávy za táborovou jídelnou.

Na svatbu a hlavně následnou oslavu dorazí též početný zástup kamarádů zamilované dvojice. Ti především využívají možnosti se zadarmo občerstvit, ale nutno podotknout, že se po celý večer starají o zábavu. Vypráví pikantní příhody ze života novomanželů, vymýšlejí lechtivé hry, při kterých musí manžel sundat bez pomoci rukou podvazek z nožky nevěsty, házejí kytkou, tancují a lijí olovo, to ale jen tehdy, koná-li se svatba o Vánocích. Mezi nejslavnější svatební taškařice pak řadíme takzvaný Únos nevěsty, a právě o ten jsem se jednou postaral já s bratrem.

Na nevěstu jsme si počíhali, když se vracela z toalety. Tvářila se poněkud překvapeně, ale chloroformem napuštěný kapesník, hbitě přiložený mým bratrem do obličeje nevěsty, vykonal své a nám se tak podařilo tuto šťastnou ženu vhodit do nákladového prostoru ukradené dodávky. Abychom ženichovi připravili napínavý zážitek a maličko mu ztížili pátrání, odvezli jsme ženu třicet kilometrů za město, do hlubokého lesa. Tam jsme zkontrolovali stav naší "oběti" a byli jsme oba překvapeni, v jak hlubokém spánku se nevěsta nacházela. Inu, nejspíš se uondala tancem a házením kytky, pomysleli jsme si. To jsme ale netušili, jak nás ta mrška převezla!

Nevšimli jsme si, že nevěsta svůj spánek jen předstírá. Představte si, že její kdysi bílé svatební šaty v sobě skrývaly prostor, ve kterém měla mobilní telefon. S jeho pomocí pak nebyl pro nevěstu problém zjistit svojí polohu a následně navigovat svého manžela, kterému v pátrání napomáhala i policie ze širokého okolí. Majáky policejních vozů nás poté informovali o jejich příjezdu a my jim s bratrem vyšli naproti.

"No to vám to tedy trvalo, už tady nejméně hodinu čekáme!" pokáral jsem s úsměvem na tváři přiběhnuvšího ženicha. Místo odpovědi mi na bradě přistála sevřená pěst, která mne na malou chvilku vyvedla z rovnováhy a já tak zalehl obličejem do pichlavého jehličí. Netrvalo dlouho a bratr si ke mně přilehl. Následně nám na záda zaklekli příslušníci policejního sboru a nasadili pouta.

"Vy je znáte?" zeptali se policisté ženicha.

"Nikdy jsem je neviděl," odpověděl jim, což ale nebyla pravda.

"Copak to povídáte?" řekl jsem. "Vždyť jste nás dnes po obřadu viděl žebrat před radnicí! Mému bratrovi jste dokonce věnoval cigaretu, když vám narušoval fotografování a my vám teď na oplátku chtěli udělat radost!" Mým slovům však nikdo pozornost nevěnoval. Všichni byli upoutáni nářkem vycházejícím z dodávky.

Dveře do nákladového prostoru se otevřely a nevěsta padla do náruče svého muže. Šťastný to okamžik shledání... Vyhledal jsem pohledem svého bratra a zpozoroval, že se mu v očích zaleskla slza. Ano, měl jsem stejný pocit. Hřejivý pocit dobře odvedené práce. Tradici bylo učiněno za dosti a jsem si jist, že tento zamilovaný pár na svoji svatbu nikdy nezapomene.

Nás s bratrem odvedli policisté na služebnu, kde se do nás chystali ještě pěkně za tepla pustit. Co takový výslech všechno obnáší vám popisovat nebudu, to znáte z televize. Nicméně si teď musím dát od žebrání na nějaký čas oddych. Bratr, za tu ukradenou dodávku, ještě o dva roky déle.