Je pár týdnů po krajských volbách. Vítězové vystřízlivěli, horké hlavy poražených zchladly a my se nyní můžeme zamyslet nad nedokonalostí našeho volebního systému a popřemýšlet, co s ním.
Jak již praxe třikrát za sebou ukázala, berou se volby do krajských zastupitelstev jako referendum o právě vládnoucím kabinetu. Ten je vždy ve svém poločase, což většinou znamená v nejvyšším stadiu zavádění nepopulárních kroků. A ať už byl útok veden zprava (ustřihni si svou růži) či zleva (dejte STOP reformám!), vždycky vyhrála ta z velkých stran, která byla právě v opozici. Komunální politici mohli mít sebelepší program, skvělé plány, výborné návrhy či řešení místních problémů, avšak atmosféra byla vtažena na celonárodní úroveň.
Kraje existují pro decentralizaci moci. K čemu je však máme, když volby probíhají na stejném principu jako do Poslanecké sněmovny s celostátními tématy? Myšlenka vzniku krajů nebude naplněna, pokud půjde stále o zrcadlo velké politiky.
Se zajímavým návrhem na řešení této situace přišel europoslanec Jan Březina (KDU-ČSL). Inspiruje se Německem a navrhuje, aby se volby konaly v různých termínech po celé čtyři roky. Touto jednoduchou kličkou bychom mohli krajské samosprávy a jejich předvolební kampaň posunout tam, kam patří – do regionu.
Nyní záleží na politicích. Dokáží se domluvit a pochopit, že to je řešení smysluplné, systémové a dříve či později i pro ně výhodné?
