Cena barelu ropy dosáhla již 142 dolarů. Všichni panikaří, nadávají, lamentují. Někteří dokonce i stávkují (i když nevím, co s tím evropské vlády zmůžou). Já jsem však v klidu, vidím i pozitiva - a nezanedbatelná...
Během posledních několika let jsem četl velmi mnoho komentářů, studií a analýz, proč šetřit s ropou, proč vyvíjet dopravní prostředky na hybridní pohon či na jiné zdroje energie... Zkrátka, musíme také trochu šetřit i naše životní prostředí. Avšak jaká byla realita? Když lidstvo není donuceno, jde pokrok velmi pomalu. Podívejme se na světovou ekonomiku číslo jedna, na USA. V dobách levné ropy nepovažoval mnohý Američan evropské auto za auto. On má totiž velký koráb s velkým výkonem (a také velkou spotřebou), kdežto Evropan má malé nevýkonné vozítko (ale také s malou spotřebou). Ale proč by si Američan lámal hlavu? Životní úroveň má vysokou a galon benzínu za pár babek ho nevytrhne.
Jaká je situace nyní? Američan se začíná pomalu poohlížet po vozítku alá Evropa. Sice výkon "nic moc", ale hlavně že ta plechová krabice jezdí a nežere tolik, jako jeho velký vůz. Takových příkladů bychom našli mnoho...
I zde začíná platit princip nabídky a poptávky (konečně). Je-li drahá ropa, začne se nejenom šetřit, ale hledají se i substituty. Škoda jen, že vývoj a pokrok v těchto případech funguje pouze z donucení.
