Druhá neděle adventní, něco kolem sedmé večerní. Venku mrzne až praští, z okna není vidět živáčka. Za tohoto počasí by ani psa nevyhnal a já že bych se měl vláčet někam na večerní vánoční trhy? Nepřipadá v úvahu! Podle zkušeností z mé vlasti by takto uvažoval každý a na náměstí bych se akorát bál, jak by tam bylo mrtvo. S těmito myšlenkami jsem ulehl na pohovku a začal číst skripta s představou, že u nich za pár chvil usnu…
19:00, zvoní zvonek. Dle domluvy mě mí němečtí spolužáci přišli vyzvednout. Udivený, že v tomto mrazu vážili cestu až ke mně, je zvu dál do bytu. Jaké je však překvapení, když mé pozvání odmítnou! Naopak lamentují, že nejsem ještě oblečený a připravený vyrazit! Typische deutsche Pünktlichkeit se v nich nezapře. Po neúspěšném přesvědčování, že je zima a pozdě na nějaké trhy, jsem se chtě-nechtě oblékl a společně jsme vyrazili vstříc večernímu Weidenu.
Jdeme potemnělým městem. Stále zima jak uhoď. Čím blíže se však blížíme k náměstí, tím více lidí cestou potkáváme a z dálky slyšíme dokonce tlumenou hudbu. Projdeme posledním podchodem a ocitáme se na náměstí. Já žasnu - jako bych se objevil v jiném městě a v jiném čase. Celé náměstí je slavnostně vyzdobeno, kolem dokola jej lemují dřevěné prodejní budky a střed je přeplněný svátečně naladěnými lidmi.
Jelikož nám byla zima, šli jsme obhlédnout jednotlivé stánky a najít pro každého to pravé, čím bychom se mohli zahřát. Žízniví smočili své rty v tradičním Glühwein (svařák) a Kinderpunsch (svařák pro děti a mě). Hladoví uspokojovali své chuťové pohárky buď bavorským gulášem či bavorskými klobáskami nebo bavorskou sekanou. Nechyběli ani různé vepřové, kuřecí či hovězí speciality. Své umění prezentovalo i několik pekařů a cukrářů se svými výrobky podivuhodných tvarů a chutí. Těžké popisovat, to se musí vidět a především ochutnat.
Po degustaci všeho dobrého jídla a pití jsme se vmísili do davu a začali jako ostatní pomalu korzovat. Má to svůj smysl! Takto člověk nejenže nestojí stále na místě a moc nemrzne, ale navíc se postupně setkává se svými přáteli a známými, které dlouho neviděl. Ačkoliv ve Weidenu mnoho lidí neznám, spolužáků z vysoké školy zde byla velká spousta. Řeč ani u mě rozhodně nevázla.
22:00, zpátky doma. Jsem zmrzlý jak rampouch a usrkávám horký čaj s medem. Skript jsem se sice skoro ani nedotkl, ale to nevadí. Ten večer stál za to.
