- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Na výběr jsme měli ze dvou možností. První menu bylo čistě vegetariánské a v drtivé většině preferováno zástupci něžného pohlaví. Jak chutná nevím - preferuji maso. Druhá varianta se skládala z typické bavorské speciality, což představuje různé vepřové pečeně či klobásy všeho druhu. Jako přílohu jsou k dispozici hranolky, krokety, případně bramborový salát. K omáčkám vychází většinou místní kulatý knedlík zvaný Kloß. Rýže se objevuje vzácně, těstoviny také a brambory jsem ještě neviděl. Neříkám, že tato strava není chutná, ba naopak. Zpočátku jsme si rádi dali nějakou místní specialitu. Avšak všeho moc škodí. Představa, že to budu jíst celé dva semestry a při pohledu na spolužáky, kterým evidentně „chutná“ a je to na nich vidět, jsme návštěvy raději omezili na minimum. "Hřešit" chodíme jen sporadicky při největším hladu.
Na druhou stranu jsem nucen vařit. Konečně jsem otevřel kuchařku, kterou jsem dostal ke svým osmnáctinám (dlouhých pět let se na ni prášilo).
O víkendu jsme ve vedlejší vesnici navštívili místní vyhlášenou restauraci. Tento rodinný podnik je proslavený svou výbornou kuchyní. Vlastní pivovar se statkem nám jsou zárukou kvality a kvantitu si můžete prohlédnout na obrázcích níže. Objednal jsem si mega velký řízek přes celý talíř s bramborem. Jako jeden z mála hostů jsem ho snědl celý. Kolega z Čech si trochu zahrál na Jiřího Kodeta. Zabořil prst do jídelního lístku a byl mu přinesen onen pověstný bavorský knedlík v omáčce s brusinkami. Chvíli na to koukal, šťouchal do toho nožem, ono se to vlnilo, ale nakonec se do něj pustil.
Uznávám, že oběd za 25 euro pro dva není zrovna málo, avšak stálo to za to. Do konce pobytu se tam ještě minimálně jednou ukážeme.
Další články autora |