Aklimatizace (1. týden)

Zdravíme z Weidenu! Dle slibu píšeme své zážitky z nového prostředí... Školní rok začal nejen v Česku (29. září 2008), ale i v Německu (1. října 2008). Abychom se stačili aklimatizovat, přijeli jsme raději o dva dny dříve.    

Bydlíme v Lehrlingswohnheim - Handewerkerhaus, což by se dalo volně přeložit jako učňovský domov mládeže – dům řemesel. Existují tu dva typy ubytování. První je klasický internát s pedagogickým dozorem a pevným řádem. Druhý typ je určen pro starší ročníky a ERASMUS studenty. Bydlíme v klasických bytech a máme volnější režim. Náš nový domov je prostorný byt 1+1 v prvním patře, který obývám jen já a Ondřej. Upřímně řečeno – s Internátem SZTŠ, kde jsme bydleli doposud, se to nedá srovnat. Velká kuchyně, velký pokoj, prostorná předsíň (ideální pro naše bicykly J) a koupelna jen pro nás dva! Sice jsme po příjezdu museli celý byt kompletně vydrbat (i zde berou uklízečky úklid velmi sportovně), ale nyní máme ideální zázemí pro naše budoucí studijní výkony (a doufejme i úspěchy).

I když škola začínala až ve středu, hned v pondělí jsme ji navštívili. Využili jsme ještě relativního klidu k vyřízení povinného papírování a obdrželi rozvrh hodin. Špatná zpráva – v pátek chodíme do školyL. Dobrá zpráva – v pondělí máme volnoJ. Zaujala mě především školní knihovna, kde mají otevřeno Rund um die Uhr (non-stop). Nemůžete-li spát, můžete se o půlnoci vydat do knihovny, otevřít si studentskou čipovou kartou a až do rána studovat (pokud dříve neusnete). Zní to až moc dobře na to, aby to fungovalo. Určitě to aspoň jednou vyzkouším.

V úterý jsme se vydali na návštěvu cizineckého a ohlašovacího úřadu. I když byli úředníci velmi milí, poznali jsme, jak se asi cítí občan II. kategorie. Naštěstí tam do konce pobytu již vícekrát nemusíme. Zbytek dne jsme strávili prohlídkou města. Weiden sice není moc velký, ale má mnoho podobných uliček a zákoutí. To byl také důvod našeho častého bloudění a objevování se na neznámých místech.

Ve středu nastal den D! V 9:00 byl oficiální začátek školy. Všichni studenti prvního ročníku se setkali v přednáškovém sále, vyslechli si dvacetiminutový projev a zase šli domů. Čekal jsem sice více, ale vynahradil jsem si to odpoledne. Toho dne v 15:00 měli sraz všichni zahraniční Erasmus-studenti s místními studenty, kteří nad nimi dobrovolně převzali záštitu a budou jim po celý rok pomáhat. Ze zahraničí kromě nás přijeli po dvou účastnících ze Slovenska, Polska, Itálie a Ruska. Můj patron jako jediný cestuje někde po světě a přiletí až příští týden. Uvidíme, jak si budeme rozumět. Zatím jen vím, že se jmenuje Karolína (hezké jménoJ).

Ve čtvrtek ráno začíná konečně ostrý start! 10:00, učebna HS205, Business English. Do třídy kráčí rázně naše vyučující. Jak jsme se později dozvěděli, pochází z L. A., své americké kořeny nezapře a máme ji oslovovat Mrs. D. G. Celé cvičení (90 minut) hýří entuziasmem, má stále American happy face a chodí po celé třídě neustále sem a tam. Angličtina je moje slabší stránka, které si jsem vědom. Podvědomě však cítím, že když už se ji nenaučím pořádně ani s ní, tak už s nikým. V 11:30 nastává čas oběda. Jelikož jsme kluci a poslední dva dny jsme si „vařili“ sami, tak se na něj těším. Objednal jsem si chilli-guláš s rýží a pochutnal jsem si (nebo že by byl hlad přece jen nejlepší kuchař?) Po obědě proběhlo setkání s dr. Holubovou, která ve škole vyučuje český jazyk. Seznámili jsme se, popovídali si a domluvili se na budoucí spolupráci, která bude spočívat v neformální konverzaci v češtině se studenty. Tak jako je pro mě přínosná konverzace s Němcem, může být pro Němce přínos popovídat si s Čechem. Navíc k tomu získáme zajímavé zkušenosti a věřím, že to bude i zábava. Ještě jsem totiž nikdy neviděl žádného cizince, který by se učil česky. Ve 14:00 mělo začít cvičení mezinárodní marketingové komunikace. Jelikož byl další den státní svátek, tak jsme šli na jeho počest hned na začátku všichni předčasně domů.J