Severní Korea náš vzor

Miluji Severní Koreu, miluji jejich vůdce velkého Kim Ir Sena, drahého Kim Čong Ila a vynikajícího Kim Čong Una.Obdivuji jejich reálný a statečný boj za neuskutečnitelnou utopii. Chápu, že jim jejich neomezená moc způsobuje potíže vyrovnat se svými tělesnými a duchovními potřebami a držím jim palce, aby se jim ubránili. Nesouhlasím s démonizací této krásné krajiny a jejich vůdců.  Manipulace světového veřejného mínění  proti zájmu celého lidstva, stát se soběstačnými, je zjevná. Jsem srozuměn s nedostatkem a nouzí, kterou spolu se Severokorejci snáším alespoň tím, že se jednou ročně postím. Nechci, aby došlo, ke sbližování s okolním světem, protože zanikne jedinečná laboratoř, která je poslední nadějí všech komunistů a dělá svět pestrým.

Podobnost teorie Ču Čche s novodobým hnutím Zeitgeist je v základním požadavku na územní soběstačnost. Na rozdíl od Zeitgeistu, který vidí budoucnost v technologii, v níž se lidstvo pohybuje beze smyslu a neříká jak toho dosáhnout, dává korejská ideologie na první místo člověka. Člověka přizpůsobeného, zpracovaného a podřízeného, žijícího v nedostatku, ale obeznámeného s příčinou svého strádání. Je  jejich vedením označována jako imperialismus. Je to přesný název. Imperiální tendence velkých světových ekonomik schované za masku demokracie jsou evidentní. 

To že Severokorejci strádají, je dáno tím, že většina omezených zdrojů z neefektivního hospodaření jde na zbrojení a obranu. Je to jeden z hrobů realizace utopie na omezeném území. Klasikové marxismu věděli, že pokud nebude jejich revoluce realizována v celosvětovém měřítku, nebude mít úspěch. Nedočkavý Lenin zahájil revoluci v naději, že strhne tehdy ještě existující masy dělníků a rolníků na svou stranu. Imperiální mocnost – Carské Rusko se proměnilo pouze vnitřně, na venek se ekonomicky muselo chovat jako každý jiný stát.   

Lenin způsobil jen zprofanování myšlenek teoretiků, kteří určitě neplánovali ani nedomýšleli fyzickou likvidaci třídních nepřátel. Nebylo zbytí. Jestliže vedle utopie existoval svět, kde vládnou peníze způsobem, který sice vede k sebezničení lidstva, přesto je ve střední fázi vývoje pro schopné osoby tak přitažlivý. Hraje totiž na velmi silné a negativní pohnutky, jimiž je sobectví, závist a lhostejnost.    

Důsledky globalizace přináší zánik tradiční výroby, ztrátu soběstačnosti, zkracování doby přežití v případě zhroucení civilizace. Naše závislost na čínských švadlenách, latinskoamerických zelinářích, indické pšenici atd. nás sice přibližuje míru. Bude to ale mír ve kterém se povedou války obchodní.  Cena člověka se snižuje až na úroveň jeho koupěschopnosti. Hodnota lidské existence bude stále nižší, až se dostaneme do stádia, ve kterém  finančně úspěšná vrstva pochopí, že ožebračené masy nepotřebuje.

Hladem umírající Severokorejec ví proč umírá. Až budeme umírat my na přejedení nebo z deprese, že nemáme práci nebo peníze a přesto utopeni v konzumu,  nebudeme ani tušit příčinu našeho postavení.