Rozbřesk vědomí
Druhá vzpomínka pochází tak ze tří a půl roku života a bylo to na takovém tom velkém pískovišti kousek od domu, které s nástupem demokracie vzaly rychle za své. Stojím tam s bábovičkou v ruce, něco těžkého v kalhotách a slyším volání: mami, tati, brácha se posral. Možná to bylo poprvé co jsem se styděl. Proto ta vzpomínka. Bylo to tehdy politicky odvážné. Bydleli jsme totiž v Leninově, dnes Klíšské ulici, v druhém bloku z domů, podobných dnešním panelákům, z řady, později doplněné až k dnešní studentské koleji.
Kousek od pískoviště se stavěly garáže a hobry na zateplení se přibíjely hřebíky přes kulaté plíšky. Byly to naše první peníze. Kousek od garáží byla cesta na Ovčí vrch, izolovaný kopeček uprostřed města na němž byl tenkrát ještě zrušený hřbitov (Dnes je tam postaveno učiliště). Navštívit tohle území bylo velké dobrodružství.
Když tenkrát někdo zařval, že z pootevřeného hrobu leze smrtka, nečekali jsme na nic a pelášili pryč a zastavili se až doma. Všichni jsme ji viděli na vlastní oči. První davová halucinace. Pravděpodobně to byl hubený bráškův vrstevník Rachota, ale jeho lebku s klapající čelistí a chrastící kosti si dodnes zřetelně vybavuji.
Moc vzpomínek tam odtud už nebylo a jedna za všechny, kdy se zřítil nově postavený altán na zahrádkách svahu poté, co její majitel, stojíc na střeše volal na manželku ať uvaří oběd, až se podívá, jak to pěkně zrobil. Možná to ale bylo až po té, co jsem se s rodiči odstěhoval nedaleko a navštěvoval staré kamarády.
V pracovní době našich rodičů se o nás starala sousedka, které jsme říkali Mamka, měla dceru Máju tak o pět let starší a patřily obě tak trochu do rodiny. Mája je dnes paní v letech, bydlí někde v Praze a Mamka Segetová byla energická krásná a zachovalá důchodkyně, kterou jsme chodili jako starší děti často navštěvovat na Střekov do vilky, do které se nastěhovala s novým manželem panem stavitelem Skřivanem. Byl to důstojný a milý pán, který svou paní vřele miloval a ke kterému jsme si našli brzo vztah jako k dědečkovi, když už jsme vlastního mužského předka rodičů postrádali. Jen mi jako malému vrtalo hlavou, jak se vlastně jmenoval po svatbě. Nejspíš Mamek Seget. Svěřil jsem to mamince a tím se stal můj objev obveselením při každé návštěvě.
Jednou nám pan Skřivan s pláčem oznámil, že mu jeho Mamka v lázních při nějaké proceduře zemřela a už ji nedokázali vzkřísit. „Oni mi ji zabili!“ byla poslední slova, která jsem od něho slyšel. Zhroutil se a nedokázal už dál ve společném bytě existovat. Dožil u svých dětí na sídlišti Vinařská a přežil svou ženu jen o pár měsíců.
Jako dítě si z první mateřské školky už jen vybavuji reje kolem horského sluníčka v mývalích brýlích a promítání pohádek z barevných nepohyblivých obrázků, kdy jsme poprvé seděli obličejem k promítacímu přístroji a marně koukali, kde že jsou ty obrázky, dokud nás nezačaly učitelky přesazovat o sto osmdesát stupňů, čemuž jsme se úporně bránili.
K tetě do Prahy jsme jezdili na podzim nebo na jaře, střídavě já nebo bráška. Máme z té doby studiové fotografie z ateliéru, kde jsme byli po týdenním vykrmování, obklopeni hračkami, ve chvilce, kdy jsme zrovna nebrečeli, zdokumentováni na snímky v sépiovém zabarvení. Tahle výkrmna nám asi moc neseděla, úsměv se na fotkách nevyskytoval, ale zážitky z jízd pražskými tramvajemi a trolejbusy a z divadla S+H, stejně jako pražský byt s nádherným výhledem z Vinohrad do Nuselského údolí, spolu s veselou myslí naší tety Elišky zůstaly v paměti zapsané zlatým písmem. Jen strýc byl přísný pán. Jeho mokré polibky jsem vždycky demonstrativně utíral rukávem a nakonec jsem se mu vzepřel před přechodem s červenou na semaforu, kde vyžadoval, abych ho držel za ruku. V historicky prvním vzdoru jsem mu ji odmítl podat se slovy… PRD!.
Byl jsem jako děcko údajně slabý na plíce a tak jsem absolvoval několikaměsíční pobyty v ozdravovně ve Cvikově. Došlo to tak daleko, že jsem skoro zapomněl na rodiče a nechápal, co mi ten cizí pán, co přivezl ten pomeranč, vlastně chce. Možná proto jsem se podruhé málem ubránil ve chvíli, kdy jsem měl přejít po přestěhování na jinou školku. Žvatlajíc, kráčel jsem otci po boku, nic zlého netuše, byl jsem najednou odevzdán jakýmsi cizím lidem. Nechtěl jsem o znovunabytého otce přijít. I když mi o školce asi říkal, zřejmě to dost nezdůraznil a nevysvětlil. Tlačen do dveří, dnes už neexistující vilky, na místě dnešního hotelu Vladimír, bojoval jsem marnou bitvu o taťku, který mně musel umístit, protože na něj čekala práce.
To byla rekapitulace zlomků předškolních vzpomínek. Od té chvíle už začíná jiný příběh. Do vzpomínek jsem zapojil časovou osu a většinu zážitků si dobře pamatuji.
Daniel Řehák
Spor o žlutou hvězdu
Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná
Daniel Řehák
Národní nebo nadnárodní ekonomika?
Letmé setkání se zaměstnancem v automobilovém průmyslu mi přineslo pár kusých informací o očekávání a vývoji výroby a prodeje v této, pro ČR klíčové branži, z nichž lze vyvodit některé asociace a závěry.
Daniel Řehák
EU za každou cenu
V roce 2003 jsem v referendu volil EU. Ve skutečnosti jsem volil vlastní iluzi. Představa, že EU do ČR přinese prosperitu a zmírnění ekonomické nerovnováhy, byla velkým omylem mnoha českých občanů.
Daniel Řehák
Osmašedesátý
Probuzen v 5 ráno otcem, sledoval jsem nekonečný proud tanků a zásobovacích náklaďáků přijíždějících po Ústecké hlavní třídě z někdejší NDR. Bylo to 5 dní poté, co jsme se vrátili z cesty po severní Evropě.
Daniel Řehák
Nevěřím.
Francii pro jejich zradu spojenecké smlouvy ČSR, i za to, že jí k tomu Velké Británie tenkrát pomohla. Nevěřím Německu, za podvodný důvod k rozpoutání 2.světové války.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Vrátíme věk odchodu do důchodu, přes 65 let nejede vlak, řekl Babiš
Přímý přenos Důchodovou reformu podle představ současné vlády Petra Fialy začali na mimořádné schůzi schvalovat...
Šestadvacetiletý Patrik je po nehodě v bdělém kómatu. Sbírka má zajistit rehabilitace
Patrik měl v září 2021 vážnou autonehodu, po níž skončil ve vigilním kómatu. Díky neúnavné péči...
Muži se při čištění rozjelo auto, svezlo se k sousedce přes plot a zabilo jí psa
Neobvyklá nehoda se stala v Horšovském Týně na Domažlicku. Muži se tam na pozemku během čištění...
Etnické napětí propuklo naplno. Nová Kaledonie a Kanakové na vlastní kůži
Premium Po desítkách hodin v letadle, na cestě z bezmála 17 tisíc kilometrů vzdálené Paříže, je to pro...
Prodej, Domy Na klíč, 132,3 m2
Čelákovice, okres Praha-východ
4 499 000 Kč
- Počet článků 274
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1384x
Large Visitor Globe
Seznam rubrik
- http://danielrehak.blog.idnes.
- MAŠÍBL
- Cestovatelské
- Sny
- Vojna
- Anekdoty
- Úvahy
- Poutník
- Osobní
- Nezařazené