Polymorfismus kojenců

Při ranní hygieně mžourám do zrcadla a zase si připadám o něco hnusnější. Odpoledne už je to lepší a optimismus ze mě v mých očích po opadnutí opuchlin vykresluje do Ramba kříženého s BradPitem. Můžu vyrazit do terénu.

Nedávno přibylo do širší rodiny děvčátko a poctivě kojeno, uplácáno z mateřského mléka, roste ke kráse. V nedávném snu mi nesmrtelná duše naznačila, jak proniká do čerstvě oplodněného vajíčka. Z informačního pole ve kterém duše dozrála, nalezla skulinu do fyzického světa, v němž se do té prostorové bubliny napojila a snažila se do ní nasoukat. Jak se zárodek zvětšoval, vyplňoval se vědomím i ten kousek živé hmoty. Základní tělesné funkce umožnily narození jedince, ale vědomí je pořád někde mimo tělo. Zážeh vědomí se odehraje někdy kolem roku dva, kdy se celá duše vejde do těla a ovládne plně všechny jeho funkce.

Z čistě technického hlediska je možné etapy vývoje přirovnat k funkcím počítače. Od zárodku po narození je to výroba a sestavení hardware a zároveň nabootování systému. Už před narozením se do dítěte, v podobě nepodmíněných reflexů, zadrátují základní schopnosti. Narozením se systém snaží zapojit všechny periferie, oči, ruce, nohy a studovat fyziku a chemii na nevědomé úrovni. Od jednoho roku začíná vědomě testovat prostor a používat fyzikální a chemické poznatky pro přijetí operačního systému. Už se těším až naběhnou Windows - okamžik zapojení paměti, I když se všechno, co bylo jasné a stručné, začne komplikovat například využívání Wordu, Excelu, MSSQL a PowerPointu.. Snad se v tom ten tvoreček neztratí.  

Moment, kdy se nad kočárkem příbuzenstvo rozplývá, jak je ten tvoreček podobný taťkovi, je jen snaha přitáhnout jeho pozornost, zainteresovat toho, kdo si před devíti měsíci užil a následně jej zapojit do koloběhu údržby. Přesto se určitě genetická podoba v určitých podstatných rysech projevuje i na tak malém stvoření.

A jsme u toho polymorfismu. Odehrává se od prvního okamžiku, v čase je proměňování prokazatelné a neoddiskutovatelné. V řádu týdnů se novorozeně logicky mění, podle plánu přírody. Ale v obličeji se mění i v řádu hodin a minut. Někdy se zdá jeho hlava obrovská , jindy malá. Jsou to kouzla naší psychiky, nebo realita? Nejlegračnější a téměř chameleonská je snaha podobat se tomu, kdo ho zrovna drží v náručí. To je schopnost z prvního měsíce. Potvůrka si tak naklání držitele. Málokdo děcko propůjčí pokusům, ve kterých by ho v náručí svíral nějaký bezdomovec. Pak by se tento pocit dal podložit i měřitelnými důkazy. :)