Jeepem si pádí

Když už jsem podesáté nadskočil v autě co mně vezlo do práce, po té co jsem vjel do díry, které už se nedalo vyhnout, najel jsem do části vozovky s asfaltem vyškrábaným už od února, něco mně napadlo.

Dostalo se mi odpovědi na otázku, proč naši podnikatelé tolik tíhnou k autům typu off-road. Jejich předvídavost o stavu silnic jistě pramenila ze zkušeností o tom, jak se naše stavební zakázky šidily a učinili sebezáchovné a preventivní opatření, k ochraně svých vozů tím, že si koupili terénní.

Smáli jsme se jim, že si musí platit vyšší provozní náklady, že v nich vypadají jak opice na vejcích. Že jsou předražená a nepraktická. Už se nesmějeme. Naše automobily nevydrží takové ataky na poloosy, na táhla k řízení, potažmo ničící ráfky a pneumatiky. Do všeho toho jsem už od ledna investoval. Jsou to všechno další skryté daně za nepořádek, který trpíme. 

Tyhle tankodromy obtěžují nejen mně, ale leckoho už od onoho podařeného prosince 2010, který byl pro tvorbu výtluků tak příznivý. Zůročily se v něm roky neúdržby a neschopnosti vytěsnit kamionovou dopravu z městských komunikací a silnic druhé a třetí třídy. Nevěřím, že vlakové soupravy ROLO, vozící kamiony z Drážďan do Lovosic, které po ukončení dotací z německé strany naše "šetřící" vláda zařízla, byly více nákladné, než opravy silnic z přetížené dopravy.

Přitom by stačilo pár zákazů vjezdu a zpoplatnění, které by kamionovou dopravu vymetly z našich silnic třeba na tu dráhu. To bychom ovšem nesměli myslet na krátkodobý prospěch ale objednat si pár ekonomických studií, které by dokázaly, jak je ten kamionový provoz pro stát nevýhodný, když se sečtou výdaje za dopravní infrastrukturu a její opravy.