Jak jsme na tom s demokracií?

Libyjský vůdce Muamar Kaddáfí ve své Zelené knize popisuje, jak elegantně zastupitelskou demokracii povýšil tím, že každý je v parlamentě zastoupen více zástupci.

Jednou za stranu, podruhé za zahrádkáře a ještě třeba za svaz žen. Je to bezvadné, mít tolik zástupců. Problém libyjské demokracie je v pozici samotného vůdce. Jeho místo v této " demokracii" není nijak zmiňováno, akcentováno a přitom je pro tuto diktaturu nezbytné. V podstatě se náš nedávný socialismus liši jen tím, že ten Kaddáfí byl rozptýlen do špiček stranického aparátu, s hlavou v Moskvě. Paradoxně tyto systémy represemi zajišťují, že se zlodějin účastní, buď jen omezené množství "povolaných", nebo nemá smysl krást ve velkém protože to vedení drží pevně v rukách.  

Myslíme si, že naše dnešní zastupitelská demokracie je lepší, než zřízení které symbolizuje například Kaddáfí. Opak je pravdou. Je jen rafinovaněji zastřen přesun rozhodování do rukou plutokracie. Jinde již extrémně bohatí a u nás zbohatlíci, narozdíl od poctivě podnikajících nebo pracujících, Intuitivně pochopili bezbrannost zastupovaných, založili svou živnost na okrádání všech, zkrze stát nebo finance. 

Feudál, dříve poddaným držel meč pod krkem pod pohrůžkou smrti. Vydat nebo nevydat mu své statky nebo desátek bylo otázkou života či smrti. Za to vás otevřeně vedl a chránil. Věrně mu sloužit, mohlo být odměněno. Feudál potřeboval lidskou silu a sám se neskrýval.  Dnešnímu plutokratovi jste lhostejní. Lidský život je pro něj jen účetní položka na straně aktiv nebo pasiv.  Buď ho za celý život ani nepotkáte a nebo ho ani nepoznáte. Tahá za nitky z povzdálí a systém si přizpůsobil.

Jsme u jádra problému. Zastupitelská demokracie je jen zdánim demokracie, nefunguje ani během volebního období, ani akt voleb už není výběrem.   Masa lidí má podprůměrné schopnosti a její manipulace je dobře fungující průmysl. Trapná cenzura vyvolávala otázky a pochybnosti. Marketing vás bezbolestně přesvědčí, že zloděj je nejlepší volba a krom něho není kandidát. Vyskytne li se čistý, spravedlivý nebo nepodplatitelný, pošpiní ho nebo z něj učiní blázna.  Nevolnictvím nové doby je klinč od prosetých a prověřených poslanců, kteří si nikdy neodsouhlasí přímou demokracii.

Doba je zralá pro moderní zednářství. Změny mohou být připraveny jen nenápadně, než se na ně zaměří Sauronovo oko ochránců monetárního systému. Chtěl bych věřit, že například Vit Bárta je takový novodobý iluminát, protože sám by nic neprosadil, ale jako občánek nemám žádné důkazy, ani jistoty a mohu jen čekat, kdo a jak mně zase oškube. 

Nástrojem přímé demokracie je pro její příznivce například internet, pokud v něm jako aktivní a angažovaný občan budu mít možnost hlasovat o čemkoli. Už se těším, jak houfně a kladně budou hlasovat napřiklad občané Chánova na čerstvě vzniklém internetovém kiosku o prodeji Mostecké uhelné do rukou třeba takového Radovana Vítka za korunu.  Každý nástroj, nápad, sebeušlechtilejší systém zatím lidé zneužili. Pro peníze. To je ďábel, kterému se všichni klaníme.