ČKP: "Vážený pane, dle §24c odst.2 zákona č.168/1999 Sb, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, Vás vyzýváme k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve výšil 1220,00 Kč. Částku uhraďte ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy na náš bankovní účet. Specifikace nárokované částky je je uvedena náže v části I."
Moje odpověď České kanceláři pojistitelů:
Vážení,
využívám tento způsob komunikace, protože na rozhraní na vašich webových stránkách není možné jednoduše a přehledně s vámi komunikovat. Mimoto jsem nenašel jedinou mailovou adresu, nebo způsob, jak reagovat na váš dopis.
Před několika měsíci jsem přišel o zaměstnání, takže i přesto, že vlastním několik automobilů, nejezdím ani jedním. Většinou se jedná o veterány, auta vyrobená mezi rokem 1950 a 1969.
Vzpomínám si, jak jsem před šesti lety kupoval svou první veteránskou škodovku. Jednalo se o vůz značky ŠKODA 1000 MB. Pracoval jsem čerstvě jako technik na engineeringu v jedné plzeňské pobočce velké firmy, s přítelkyní jsme se odstěhovali do pěkného pronájmu a všechno vypadalo, že už nemůže být lepší. Pro naši první škodovku jsme jeli až do PRAHY, a protože jsme neměli potřebných 20 000,- Kč, zadlužili jsme se na jeden rok u banky. Pronajal jsem si garáž, a když bylo hezky, nechali jsme doma nové auto a vyrazili jsme na výlet naší pěknou škodovkou. Ať už ve městě nebo na vesnicích se za námi lidé otáčeli. Zvláště, pokud viděli uvnitř mladé lidi. Krátce před doplacením úvěru nám auto ukradli. Celkově se situace poněkud zhoršila, najednou vysoký nájem a vysoké splátky půjček přesahovaly naše možnosti.
Našel jsem si druhou práci a vždy, když jsem jel autem, měl jsem pocit, že plýtvám. Ale městskou dopravou nebylo možné stihnout přesun z jedné práce do druhé včas. V tu chvíli přítelkyně přišla o práci a my se museli honem rychle stěhovat do levnějšího bydlení. Vše se začalo hroutit, ale naštěstí jsme měli plán, jak to ustát. Jedli jsme rohlíky a vakuované salámy, které vydrží v ledničce rok a půl kila stojí okolo 19,90 Kč. Nechci vědět složení oněch salámů a doufám, že v podobné situaci už nikdy nebudu. Trvalo téměř dva roky, než jsme splátky úplně zaplatili a trochu se z toho vzpamatovali. Během té doby jsem si pořídil starou oktávku (1961) a Spartaka (1955). Tenkrát oba vozy pojízdné, ale velmi krátce. Potíže s chladičem u jednoho, druhé si zasloužilo rozebrat a věnovat mu trochu více péče, než předchozí majitel.
Výše pojistky u mé první škodovky byla okolo dvou a půl tisíce ročně; postupem času a díky získání přehledu na trhu pojišťoven jsem dosáhl na roční pojistné u těchto veteránů kolem 600,-Kč, rok nato pod 500,- Kč za veterána.
Váš dopis mě zastihl v situaci, kdy jsem bez zaměstnání, tedy bez příjmu. Autem nejezdím, benzín je drahý a všechny veteráni jsou rozebrané buď v garáži, sklepě nebo pod plachtou a čekají na příznivější finanční situaci. Přesto, že když byly vozy pojízdné, roční pojistné stálo méně než 500,- Kč, vy po mně požadujete za 21 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, 1220 Kč. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o žert. Mám přítele, který si ze mě občas vystřelí, ale pak jsem se pozorněji podíval na obálku a našel si údaje na internetu. Oni to snad dělají legálně, pomyslel jsem si rozčileně. Proč nehodíte řidiče, kteří jezdí nepojištěným autem každý den a ohrožují tak okolí? Moje vozy jsou prokazatelně už několik let nepojízdné. Po prozkoumání vašich webových stránek a výročních zpráv jsem ztratil iluze o ČKP. Komu vlastně sloužíte?
Ale stále ve mně zbývá takový možná trochu naivní kousek, že pochopíte, že rozebranými auty není možné jezdit, tudíž způsobit pojistnou událost.
Nebo se mýlím?
