Sociální sítě a pravidla (ne)slušnosti

Zdravit nás naučili doma, známkovat ve škole a poslouchat v zaměstnání, ale jak se chovat na sociálních sítích, se učíme klopotně a za pochodu. 

Proto jsem pro vás shrnula zásady moderní komunikace, bez jejichž znalosti je přísně zakázáno přiblížit se k bezdrátové wifi anebo stisknout čudlík počítače.

1. Na sociálních sítích si jsou všichni rovni a běžná formální pravidla netřeba dodržovat. („Neznáme se, ale můžeme si tykat, že?“)
2. Nikdo tě nenutí dodržovat pravopis. („Slišela jsy o tom mítu?“)
3. Háčky a čárky jsou nadbytečné, tvrdé a měkké I/Y zaměnitelné, velká písmena jsou zbytečná buzerace. („semtichtěla NAPSAt“)
4. Správná gramatika je jen pro šprty a pro pitomce.
5. Přece si po sobě napsané nebudeš znovu číst a kontrolovat!
6. Informace není třeba ověřovat, realitou je to, čemu věříš. („Za každé sdílení Parlamentních listů umře jedno koťátko.“)
7. Každý má základní lidské právo používat bez omezení sprostá slova. („Zase jedna kráva, co jí baví, když jí někdo sáhne na prdel.“)
8. Hambatý obrázek či oplzlý vtip vždy vhodně doplní originální status. („To je jenom předkrm, abys věděla, jak velkýho ho mám a s kým máš tu čest! Budeš-li chtít, pošlu další!“)
9. Autorské právo pro internet neplatí, citace a odkazy by síť jen zbytečně zaneřádily.
10. Osobní údaje chrání jen evropští byrokrati, staromilci a osoby, které si ještě nepořídily vlastní profil. Fotit přece můžeš, koho chceš, a koho nenajdeš na síti, jako by ani nežil!
11. Vyjadřovat se musíš ihned a ke všemu, zejména k tomu, čemu nerozumíš. („Knihu jsem nečetla, ale vzhledem k tomu, kdo ji napsal, to bude určitě šílená slátanina.“)
12. Respektuj pravidlo absolutní přednosti. Přece se nebudeš věnovat práci, koníčkům, kamarádům nebo rodině, když někdo právě teď čeká na tvoji odpověď. („Měla by sis udělat čas, abychom si mohli povídat.“ Anebo „Vyvěsí něco na svou stránku, ale pak ani nezareaguje na to, o čem se tady už hodinu bavíme.“)
13. Špinavé prádlo se pere nejlépe na Facebooku, a čím víc podrobností, tím lépe.
14. Tolerance se nepřipouští. Hájíš-li nějaký názor, nesmíš polevit a musíš se ho držet do roztrhání těla. („S tvým závěrem fakt nemůžu souhlasit. Už jsem ti to přece psala několikrát a nechápu, proč se stále držíš toho svého.“)
15. Přítel v reálném životě znamená něco naprosto jiného než „přítel“ na Facebooku.
16. „Přítel“ má morální právo odsoudit tě za názor, fotku či komentář ve shodě s pravidlem: čím větší přítel, tím hnusnější bude napsat status… („Máš ty to vůbec zapotřebí? Velmi jsi zklamala a je mi tě líto.“ Anebo „A víš, že máš na to úplně zcestný názor?“)
17. …a ten nejlepší přítel dodá i něžné oslovení. („Ty krávo blbá!“ Popř. „Já ji znám, ona je stejně už dávno kryptokomunistka.“)
18. Nic totiž člověka neuklidní víc, než když druhému ukáže, jak v jeho očích klesl. A teď to dokonce můžeš i napsat! („Myslela jsem si o tobě, že jsi jiná, ale pěkně jsem se v tobě spletla! Jak jen můžeš volit Mirka Topolánka? Skutečně by ses nad sebou měla vážně zamyslet!“)

(Poznámka: Všechny příklady v závorkách jsou autentické a během sedmi let na Facebooku a Twitteru jsem je skutečně od svých „přátel“ obdržela.)