O svatbě politika a návratu k tradicím

Andrej Babiš se bude ženit. Po dvacetiletém soužití a dvou dětech si vezme svou přítelkyni Moniku za manželku. 

Bulvární informace, jež by za normálních okolností neměla místo v seriózním tisku, je však vrcholem ledovce mnohem významnějšího.

Časy se totiž mění a v posledních měsících je schopna změny zaznamenat i veřejnost mnohem širší než jen úzká skupina odborníků, která se zabývá vztahy mezi lidmi, tradicemi, tendencemi a právem, jež si možná trochu pyšně říká právo rodinné. Vracíme se totiž k tradicím. Je to vidět na počtu sňatků i na statistikách novorozených dětí, byť škarohlídi a zastánci novot mohou tvrdit, že za čísly stojí migrace a že naopak budoucnost patří mužům, kteří kojí, ocitají se na rodičovské dovolené a přenechávají žezlo, meč i kormidlo tohoto světa silným a emancipovaným ženám.

Nic však není vzdálenější realitě a právní normy, miliony rozdělené v grantech, směrnice Evropské unie ani zástupy skandujících sufražetek na tom trendu mnoho nezmění. Svět se vrací na svůj začátek a ženy dále inklinují k sociálním, komunikačním a obslužným profesím bez ohledu na kvóty, veřejné pobídky a instruktážní filmy, podobně jako se muži vrhají do bitev a zápasů, milují zbraně, akční filmy a nebezpečí. Co na tom, že podporujeme brzké návraty do práce po mateřské, zkrácené úvazky a soukromé či firemní mateřské školky. Nic z toho přes všechny vynaložené snahy a investice v reálném životě nefunguje. Stejně většina žen považuje mateřskou roli za svou životní náplň, minimálně v prvních sedmi letech po narození dětí. A navzdory obecným povzdechům o krizi mužství, vystajlovaných šamponech a degenerované populaci většina žen ráda přenechá silové aktivity mužům a očekává od nich ochranu, a pánové s touto odvěkou touhou někde uvnitř velmi dobře rezonují a ve vypjatých chvílí se většina mužů této role ve skutečnosti zhostí (možná nikoliv s nadšením, ale prostě proto, že je osud, evoluce, příroda či bůh k té roli vybral a předurčil).

Tradice vyhrají právu navzdory

Vlastně je to trend hluboce uspokojivý, a kdo večer usíná vyděšen zprávami, by možná mohl jen změnit program nebo čtení před ulehnutím. Žijeme totiž v bláznivé době, která právně nařizuje mnohé hlouposti: přikazuje nediskriminovat, ačkoliv reálně tak nelze nečinit, potlačuje mezi lidmi rozdíly, jež jsou zjevné, popírá mezi pohlavími odlišnosti, které jsou biologického původu a přirozené, a rodičům ukládá povinnost chránit potomka tak, až to děťátku škodí. Neboť kdo dnes chce děti skutečně účinně vychovávat, na toho je třeba poslat sociálku nebo alespoň školského inspektora. A přesto – anebo právě proto mají ženy k dispozici stejné nástroje, jaké kuly a ostřily celá staletí: svůdnost, krásu, takt, koketnost, manipulaci, podporu, lásku, přátelství, péči, humor či nadsázku. A mužům zůstává síla, výška, rozhodnost, mlčenlivost. A tak navzdory útokům na rodinu a její funkci je právě rodina (a nikoliv dítě) svatý grál, k němuž se stále všichni upínáme a kam se vracíme lízat si rány, když nás vnější svět poraní. A ti nejchytřejší, nejbohatší a nejlepší z nás nakonec seznají, že tradice není okovem, ale kotvou. Proto se včera Karel Gott, dnes Andrej Babiš a zítra možná i Jaromír Jágr ožení, aby se rozkolísaný svět vrátil tam, kde vše začíná a vše končí. Do rodiny a k manželství. Protože kdo obojí nemá, může hlasitě popírat opak, leč činit tak bude marně. A buďte si jisti, že se závistí.

Psáno pro Lidové noviny