Mým konzervativním staromilcům

Milí přátelé, nezoufejte. Navzdory veřejnému tlaku, který kolem sebe neustále pociťujete, máte právo na vlastní cestu ke štěstí.

Nemusíte vlastnit ani umět obsluhovat chytrý telefon, abyste byli platnými občany této země, ani snít o poslední značce auta či sekačky na trávu. Můžete s klidným svědomím zůstat mile konzervativní a dlouhodobě žít s osobou opačného pohlaví, a dokonce s ní vychovávat vlastní děti k lásce k bohu, k práci či k ostatním věcem, pro vás podstatným. Nemusíte být na facebooku, nemusíte vyvěšovat fotky na instagram, nemusíte rozumět tomu, jak funguje messenger, whatsapp, snapchat, či ani jak se všechny ty aplikace vlastně jmenují a co znamenají. Nemusíte zvedat všechny telefony a do pěti minut odpovídat na každý uhozený, povrchní či bezobsažný mail. Nemusíte schvalovat sňatky lesbiček a gayů, podporovat politickou korektnost, bojovat za globální oteplování ani demonstrovat za zrušení množíren psů. Klidně se vám může zvedat žaludek z vegetariánů, veganské či raw stravy, pokud nejradši obědváte vlašák a k večeři máte bůček. I nadále smíte opovrhovat hipstery, tetovanými, studenty sociálních věd i Lékaři bez hranic. Můžete mít v knihovně, s nadšením číst, a dokonce i na veřejnosti chválit Pipi Punčochu, Jih proti severu, Bibli, Kocoura Mikeše i básně Jiřího Žáčka, aniž byste přitom pod pupíkem cítili výčitky svědomí či osten nepatřičnosti. Není vaší povinností vidět, sledovat a vědět, co se nosí, o čem se mluví a co takzvaně zásadně hýbe dnešním světem.

Je plně na vás, zda Romy nazýváte Cigány, Afroameričany považujete za černochy a lidi prostorově významnější za otylé či tlusté. Vaši domácnost stále může tvořit muž s vyšším příjmem, kterého obtěžuje hnízdění a přebalování dětí a většinu času tráví s pivem u televize, zatímco jeho žena peče a vaří. Klidně vyjadřujte nepochopení nad účastí otců u porodu a jejich následnou rodičovskou dovolenou, umělým oplodňování žen nad čtyřicet, náhradním mateřstvím a jinými sociálními vymoženostmi. Můžete nahlas říkat, že v sousedním bytě, vedle v ulici anebo v naší zemi nechcete cizince, uprchlíky, cirkusáky, zloděje, blondýny, hudebníky, narkomany ani Stranu zelených. Můžete v trenýrkách jezdit po vsi na starém kole bez odrazek a bez helmy a psa uvázaného u boudy na řetězu krmit zbytky od oběda. I dnes stále smíte trvat na tom, že vaše děti budou poslouchat, pracovat v domácnosti i na zahradě a být tiše, když dospělí moudře pohovoří. Můžete na veřejnosti prohlašovat, že správní žena má k vám být milá, něžná a poslušná, zatímco pořádný chlap že má mít vždycky pravdu, břicho, vyšší plat a pro ránu či ostré slovo nemá chodit nikam daleko. A že třeba už z dálky má být rozpoznatelné, kdo je on a kdo je ona.

Můžete být stále mile konzervativní, ačkoliv se to dnes možná často nenosí. Pýcha a nadutost idealistů, jež jsou přesvědčeni, že moderně a ve znamení dneška znamená lépe než staromile, ba dokonce že je to něco víc, je totiž iluzorní. Tradicionalistů je podle mých odhadů stále víc než polovina, a tak by měli vědět, že v době plné slov o toleranci je vaším plným právem žít si život po svém. Pevně doufám, že to tak zůstane ještě hodně dlouho. Totiž že máte právo i nebýt in.