MeToo podle Gábiny Koukalové

Milá Gábino, uhodila jsi hřebíček na hlavičku a pro ženy v tomto státě jsi udělala neuvěřitelnou věc. Hezky jsi totiž ukázala, co je na tomto světě nejdůležitější. 

Tisíckrát můžeš být světovou vítězkou, získat stříbrnou olympijskou, stejně jako být inženýrkou, vědkyní, vynálezkyní, političkou, prezidentkou firmy či zeměkoule. Podobné úspěchy ani potlesk na náměstí, tituly a plné koše peněz ve skutečnosti nejsou důležité a v ani v dnešním moderním světě nic podstatného neznamenají. Největší devízou ženy je totiž její krása.

My ženy se stále o něco snažíme, někam se dereme, na sobě pracujeme, studujeme a ukazujeme těm méně úspěšným a také mužům, jak jsme skvělé a že se jim ve všem dokážeme vyrovnat. To vše je ovšem jen honem za přeludy, protože největší hodnotou ženy byla, je a bude ženská krása. Feministky a ženy veleúspěšné na závodištích, jinak vyhrazených mužům, se v tuto chvíli klidně mohou začít rozčilovat, mohou na mě psát udání, nechápavě vrtět hlavou a navzájem se utvrzovat ve zdravém rozhořčení, navzdory tomu přesto je předchozí tvrzení všudypřítomnou pravdou, a nikoliv fake news. Každá žena libovolného věku se totiž snaží být krásnou a mnohé ošklivky by daly cokoliv, co by si jenom ďábel přál, aby mávl kouzelnou hůlkou a věnoval jim krásný obličej, velké oči, plné rty, oblé tvary a bohatou kadeř, jež se vlní kolem ramen. Módní i kosmetický průmysl je přece právě z této touhy živ a ani moderní technologie na ní mnoho nezměnily. Proto se týráme v posilovnách, platíme poradcům, kupujeme krabičky a hledáme nejlepší dietu na internetu. Proto se přece stále konají soutěže Miss, proto je snem mnoha dívek stát se modelkou, právě proto se ty nejkrásnější skví na stránkách časopisů, ve filmech a po bocích těch nejúspěšnějších mužů. Krása je prostě v našem světě nej.

Sama ovšem není samoúčelná. Je jen prostředkem k dosažení cíle, o který v celé živočišné říši jde všem tvorům ze všeho nejvíc – o sex, o početí, o rozmnožení, což máme v genech od Matky Přírody nebo od Pánaboha. Co na tom, že rozmnožení uměle bráníme hormonální antikoncepcí. Taková drobnost v řádu vteřin nemůže přece dva miliony let trvající vývoj vůbec ovlivnit, natož zpomalit či zastavit. Ze všeho nejdůležitější je vypadat k světu, což je jen nástroj k ulovení muže.

Milá Gábino, velmi ti za všechny ženy země české za tvé osobní vyjádření děkuji a blahopřeji k odvaze, s níž jsi to přiznání učinila. Ani tvé zdravotní problémy nejsou nic nenormálního. A pokud to svět mužů vidí, nechápe tě, nerozumí a durdí se, ba skoro rozčiluje, pak jsi jen měla mušku stejně přesnou jako na olympiádě. Většina žen ti totiž porozumí, řada z nich střídá obžerství s dietami, skoro každá se snažila či dosud touží zhubnout, a co pro to děláme, je jedno z velkých tabu, jimiž se snažíme naše usilování o dosažení krásy ukrýt před světem, jenž je tak pokrytecký. To on nám totiž lže do kapsy, že krása je podružná a ženský úspěch že se počítá na pozice, funkce, místa, koruny či počet zaměstnanců. Jsou to však všechno lži, jimiž krmit nás dál je p tvém přiznání prostě už nadbytečné. Každá z nás si přeje být krásná k uzoufání.  

Zajisté si lze lhát do kapsy i jiným způsobem. Například že se malujeme, oblékáme, češeme a zkrášlujeme pro náš osobní pocit, pro naši sebedůvěru. Ale ekonomové nás z tohoto omylu lehce vyvedou. Krása je totiž nejen nejcennější, ale nese také v životě největší plody. Hezcí lidé mají lepší pracovní uplatnění a vyšší plat, platí menší pokuty policii a u soudu dostávají nižší tresty, vítězí v parlamentních volbách, prodají více výrobků, dostávají lepší známky ve škole a lidé jim věří více než lidem škaredým. V závodech na čas krása možná nepomáhá, ale v ostatních sférách života je prostě k nezaplacení. My ženy se dnes už dokážeme stát čímkoliv, čeho si zamaneme. Muže svých životů a snů však získáváme stále stejně jako před mnoha staletími. Bez ohledu na všechny mety, jichž v životě dosáhneme, se mu primárně musíme fyzicky líbit, jinak neuspějeme.

A tak Ti, milá Gábino, děkuji ještě jednou. Život je neustálý boj, a tak v něm nezbývá jiných možností než stále bojovat.

Psáno pro Ústav práva a právní vědy